Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje

5 kritérií, jak plánovat cestu (do Afriky) a nakonec jet stejně někam jinam

By on 3.11.2017

Aneb jak se pekla edunomádí cesta do Afriky.

Jak jsem letěla nejdřív do Ghany, pak do Tanzánie, pak do Keni a nakonec skončím v Zimbabwe. Člověk je holt tvor nerozhodný a nakonec často rozhodne ne racionálně, ne dle pocitu. A tak to bylo v mém africkém případě:

 

„Už bych zase někam jela…“ pošeptal mi vnitřní hlásek  někdy v září. Za chvíli se šeptání stalo neodbytným. Prudilo, když jsem vstávala, řvalo s každým stupněm celsia, o který teploměr ukazovat méně, před usnutím mi za očními víčky kreslilo výjevy vzdálených krajin.

„Jenže kam chceš jet?“ zeptala jsem se hlásku.

Odpověď byla snadná:

  • Tam, kde jsem ještě nebyla
  • Tam, kde to bude výzva
  • Tam, de zažiji věci, které jsem jinde neviděla
  • Tam, kam se možná nějaký rok kvůli plánované rodině nepodívám

„Jo, takže do Afriky chceš…“ odhadla jsem tužby toho cestovatelského hlásku ze zadních částí své mozkovny.

Jenže Afrika je široký pojem. A rozhodovací proces je náročný kognitivní úkon. A Afrika je pro mě velká neznámá. Nakonec jsem se uchýlila k několika kritériím rozhodování (které nakonec stejně vzaly za své):

 

Kritérium 1: prachy, prachy a zase prachy

Prostě jsem vyřadila země, do kterých je drahé se dostat.

  • Letos jsou letenky do skoro celé Afriky levné. „Černá Afrika“, prakticky jakákoli země je dosažitelná za mrzkých 9 – 16 tisíc. Výborné nabídky mají portugalské aerolinky TAP.

 

Kritérium 2: potrava pro edunomáda

Edunomád cestuje za lidmi, kmeny, kulturami, jinými životními styly. Safari, památky, dobré restaurace a noční život pro mě fakt nejsou podstatné….Navíc na ně ani nemám 😊 (viz bod 1. prachy, prachy…)

A tak jsem si sepsala okruh zemí, kde je i pro Edunomáda co k vidění, kde žijí zajímavé kmeny, kde život plyne jiným tempem…

 

Kritérium 3: přežít to i jako sama holka

Jo, jsem asi srab. Ale bezpečnost pro mě byla (asi poprvné za 14 let nezávislého cestování) zásadní otázkou. Prošla jsem si www.cestolet.cz (projekt kamarád, který nabízí základní přehled o letenkách, cenách a bezpečnosti ve všech zemích světa) a následně stránky Ministerstva zahraničí a škrtala. Země stižené banditismem, dětskými gangy a sexuálním obtěžováním na denním pořádku šly ze seznamu pryč. Přeci jen budu cestovat jako sama holka. Sama v Asii jsem se nebála, přeci jen život i lidé jsou tam mírnější a navrch bych jich většinu přeprala. V Africe si při svých 163 centimetrech a 52 kilech (jú, a teď znáte mé míry!) si nejsem jistá svou váhovou převahou. Navíc jet  do země, kde míra sexuálního násilí je přímo úměrná míře rozšíření viru HIV, mi fakt přišlo jako doslova vražedná kombinace.

Pravděpodobně by se mi ani v divočejších zemích nic nestalo, ale proč to riskovat, když v cestování po Africe jsem začátečník… A možná prvně ve své cestovatelské historii i trochu srab. (Manžel z mého srabáctví má pochopitelnou radost.)

 

Kritérium 4: vybrat „snadnou Afriku“ pro začátečníky

Cestování po Africe je prý – říkají různí lidé  trochu jiná liga než to po Asii. A doporučuje se začít nějakou snazší zemí s lepší infrastrukturou, stabilní politickou situací, jakž takž fungující dopravou, s funkčními institucemi i bankomaty. Sem se řadí třeba Ghana, Namibie, tanzanijský Zanzibar…

 

Kritérium 5: prostě se mi chce

Poslední kritérium je neracionální, intuitivní, je o tom, která země „mi voní“.

 

Tak. Zářijové úvahy mě přivedly k rozhodnutí – letím do Ghany 😊 A vy víte, že je nakonec všechno jinak… Proč?

 

Prdlajs do Ghany…

Část podzimu jsem myslela, že nikam nepojedu, moje rodina mě potřebovala víc než já Afriku.

Nakonec se ale okolnosti změnily a já věděla, že jet můžu. Jenže v tu chvíli mi už Ghana nevoněla.

 

Chvíli jsem uvažovala o Tanzánii, ale když jsem si spočítala náklady, poslechla jsem imperativ kritéria 1: prachy, prachy, prachy… a hledala dál.

 

Do hry se vrátila Keňa i s její nepříznivou bezpečnostní situací pro osamoceně cestující 164 cm vysoké holky. No a tak jsem se vyprdla na kritérium 3.

Ale Keňa mi pořád přišla taková nějaká profláklá, poturističená… a tak jsem přemýšlela dále.

Chudák můj manžel, z mé nerozhodnosti a neustálého omílání možností skoro dostával psotník. Ale vydržel to, a byl skvělý…jak by taky ne, když skvělý prostě je!

 

Prostě se mi chce…do Zimbabwe

A pořád a pořád se mi vracela neodbytná myšlenka „…jeď do Zimbabwe“, „jeď do Zimbabwe“… Prostě mě iracionálně fascinovala tahle země s tajemně znějícím jménem, o které jsem věděla snad jen to, že o ní zpívá YoYo Band:

„Jedem do Afriky,

jedem do Zimbabwe,

jedem na hostinu,

špatně to nedopadne,

to co je před náma,

lechtá nás u pupku,

mám strach že skončíme,

někomu v žaludku, ou jééé…“

 

A když jsem zjistila, že v Zimbabwe nefungují bankomaty (a spousta jiného), ropa je neskutečně drahá a doprava problém…tak jsem se nenechala odradit a vyprdla se i na kritérium 4: snadná Afrika.

 

A když jsem našla letenky a jejich cenu, tak se poroučelo i kritérium 1: prachy, prachy, prachy Byť zas tak hrozné to nebylo, drahé byly jen v porovnání s těmi do Keni nebo Ghany…

 

Na plné čáře prostě zvítězilo kritérium5: prostě se mi chce.

 

A z drobného alibismu jsem nechala o finální destinaci rozhodnout v hlasování vás – díky, že jste vybrali právě Zimbabwe.

Lechtá mě u pupku a těším se!

Snad to špatně nedopadne 😀

 

TAGS
RELATED POSTS