eduPORTRÉT: …kreslit a být šťastný
Hraji si na pláži s dětmi, skáčeme panáka, zpíváme si, koupeme se. Opodál sedí a usmívá se chlapík. Je klidný, nepokřikuje jako ostatní Indonésané a usmívá se neuvěřitelně mile. Zamává mi. Přijdu k němu blíž. Seskočí ze své zídky a prstem do písku nakreslí dívku, otazník a ukáže na mě. Představím se. Napíše do písku své jméno: Rino. A kreslí dál: ryby a lodě a sebe. Rino (29 let) tedy pracuje jako rybář. Kreslí britskou vlajku, pistoli a se stydlivým výrazem srdíčko a pak předvádí podivný tanec a ukazuje si na uši. Ptám se, jestli rád poslouchá punkovou skupinu Sex Pistols? Nadšeně kývá. Ukazuje znova na ryby – obrázek svého povolání, a pak na mě. Vysvětluji, co dělám. Takhle si „povídáme“ ještě chvíli. Jak je asi jasné, Rino je němý. Ale i tak jsem se ho zeptala, co nejdůležitějšího se v životě naučil. Směje se, ukazuje na obrázky a pak prstem do písku napíše čtyři slova:
„…kreslit. A být šťastný.“
