Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je

Těžkosti extroverta: jak jsem začala sbírat příběhy

By on 9.5.2016

Jsem sice extrovert. Hodně extrovertní extrovert. Až tím občas ostatní trochu otravuji. Ale co jsem nikdy neuměla, bylo oslovovat cizí lidi a něco po nich chtít. Příčí se mi narušovat něčí soukromí, otravovat. Ale celý EduNomád je o tom, že vyjdu ze své komfortní zóny a budu dělat nové věci, možná trochu nepříjemné, a zkoušet hranice své i druhých.

***

V rámci cesty chci mimo jiné sbírat příběhy a zkušenosti lidí z jejich vzdělávání a rozvoje. Mapovat, jak o vzdělávání a hledání vlastní cesty přemýšlí, co je formovalo a posunovalo. Chci ukázat jedinečnost a rozdílnost lidí, jejich myšlení i vzdělávání. Ale to vyžaduje jít, oslovit cizího člověka a chtít po něm, aby mi řekl osobní věci a ještě se nechal vyfotit. Náročné a za hranicí mé komfortní zóny. Ale zkusit to chci.

***

Tak jsem to jednoho krásného dubnového odpoledne zkusila. Přes rameno foťák, na tváři úsměv a uvnitř malá dušička. Vyrazila jsem na Karlínské náměstí a vyhlédla si „oběť“. Usměvavou dívku, která na lavičce obědvala svůj salát. Prošla jsem kolem jednou, podruhé, potřetí. Pokukovala po ní, až to bylo nevhodné. A oslovila ji.

Co čert ale nechtěl, nebyla Češka, takže první příběh učení jsem sebrala v angličtině. Jak se povedl, můžete posoudit sami zde.

A byla to skvělá zkušenost. Byla vstřícná, ochotná, usmívala se a bez obav mi svěřila svůj příběh i svou podobu. Každý takhle pozitivní kontakt s druhým člověkem, zvláště úplně cizím, posiluje mou víru, že svět je v podstatě dobrým, přívětivým a bezpečným místem, kde slušnost, porozumění a důvěra nejsou prázdnými pojmy.

A postupně pokračují dál. Oslovuji další cizí lidi, ptám se, kdy a jak v životě se naučili to nejdůležitější, co je posunulo dál. A možná je to tím, že oslovuji od pohledu spíš sympaťáky, ale zatím reagují všichni pozitivně. A každý je pro mě inspirací!

Nemohu se dočkat dalších příběhů a dalšího při oslovování neznámých lidí na ulicích, letištích, v lesích i kavárnách. Nemohu se dočkat dalšího překonávání sebe sama. Nemohu se dočkat, co dalšího se od druhých dozvím a naučím, protože každý lidský příběh, i ten nejobyčejnější, stojí za to, aby byl vyprávěn a vyslyšen.

 

Portréty lidí a příběhy jejich učení najdete v rubrice Portréty a příběhy.

TAGS
RELATED POSTS