VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Potřebujete se naučit sebevědomí? Jeďte se mu učit od Zimbabwanů! Ale nepřežeňte to…

By on 9.11.2017

Opravdu, snad nikdy a nikde jsem se nesetkala s tak sebevědomými lidmi! Občas je to okouzlující – ta jistota, hrdost a přímost. A občas je to nepříjemné.

 
Cokoli Zimbabwan říká, říká to jako absolutní pravdu

Země se netočí. – pro Zimbabwana pravda, o níž se nepochybuje
Zimbabwská vláda je dobrá a…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Takový normální africký den

By on 9.11.2017

Ráno mě budí křik kohouta a kvokání slepic. Šátrám po hodinkách, ani ne pět… hodina úsvitu je v tomto ročním období v Zimbabwe snad jediná, kdy je aspoň trochu chladno. Převracím se na pryčně a ordinuji si ještě chvíli spánku. Spánku bez pocení a bez pocitu, že celá postel se…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Zrozeni v kuchyni: proč ndebelští muži nesmí prvních sedm dní vidět své dítě a jeho matku

By on 9.11.2017

V ndebelské vesnici jsou chýše – uplácané z hlíny a hovínek – obvykle otevřené a přístupné. Zvláště ty, které jsou srdcem vesnice a slouží jako kuchyně. Kdokoli může vejít, uvařit si čaj, přiložit ruku k dílu a pomoci s vařením.

Ale občas se stane, že i kuchyně je zavřená. Pokud jste žena, můžete se…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Země se netočí a možná je placatá: setkání se zimbwabskou realitou

By on 6.11.2017

To se tak seznamujete se svou novou rodinou a sousedy v Zimbabwské vesnici a přijde vám, že vše je normální a skoro stejné jako u vás. Tedy krom absence vody, života v chýších, všudypřítomného oranžového prachu a toho, že vaši hostitelé prostě vypadají jinak. Ale mluví poměrně dobře anglicky (koneckonců angličtina…


VIEW POST

View more
blog malé příběhy o velkých věcech

Mia: rakovina mi otevřela oči, v padesáti jsem začala cestovat a skutečně žít

By on 5.11.2017

S Miou ze Slovinska jsme se potkaly u „karavanu s kávou“, jedním z mála míst, kde ve Victoria Falls jde sehnat opravdu dobré kafe. A pro společnou vášeň – kávu a cestování, se daly do řeči. A to jsem ještě netušila, s jak úžasnou dámou mám tu čest:
Jsem na cestě skoro měsíc, jedu…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje

5 kritérií, jak plánovat cestu (do Afriky) a nakonec jet stejně někam jinam

By on 3.11.2017

Aneb jak se pekla edunomádí cesta do Afriky.
Jak jsem letěla nejdřív do Ghany, pak do Tanzánie, pak do Keni a nakonec skončím v Zimbabwe. Člověk je holt tvor nerozhodný a nakonec často rozhodne ne racionálně, ne dle pocitu. A tak to bylo v mém africkém případě:

 

„Už bych zase někam jela…“ pošeptal mi…

Subkultury v Indonésii


VIEW POST

View more
blog

Indonéští punk kids: víc než subkultura s vůní benzínu a smaženého tofu

By on 30.10.2017

Hlouček dětí, které mi sahají svými hlavinkami tak do pasu, maximálně po ramena, živě diskutuje. Přitom hraje na ukulele a zpívá v jakartském parku. Všechna děcka jsou oblečena v černém, kožených vestách, na hlavách mají neumělá číra… Smějí se a zpívají. Moje pankáčská duše by nejraději vykřikla „to je ale roztomilé“….


VIEW POST

View more
divopraxe travel hack

6 vychytávek pro pohodlnější a ekologicky odpovědné cestování

By on 25.10.2017

Cestuji nějakých 14 let. S batohem na zádech a tak nízkonákladově, jak snesu. Pravda, oproti své první cestě v osmnácti se hranice „nízkonákladovosti“ i „snesitelnosti“ posunula. Už dávno nespím pouze na ulici nebo v pangejtu za městem, obvykle si koupím aspoň jedno pořádné jídlo denně a ze stopování se stala pouze zábava, nikoli…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

4 návyky proti stresu: okoukáno v Indonésii, otestováno v Česku

By on 16.10.2017

Dva měsíce zpátky z cesty a už cítím, jak město útočí. A nejen město. Práce, rychlé tempo, stres… A po workoholické zkušenosti z jara vím, že stres, přetažení…může dostat každého. Ale teď už jsem pevně odhodlaná, že tentokrát se nedám! Nedejte se také!

Zkusila jsem si do života zařadit čtyři návyky vlastní…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

O krásnější stránce umírání

By on 5.10.2017

Zemřela mi babička. A přijdu si trochu divně, že o tom píšu pro blog. Vždyť většina lidí o umírání a smrti nemluví, často ani neřeknou svému širšímu okolí, že jim někdo zemřel. A já to chci křičet do virtuálního světa? Možná proto, že jsem extravert. Možná proto, že víc…

Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1