VIEW POST

View more
blog edunomád putuje

Poprvé na cestě 60+: pět prvních dojmů mimo komfortní zónu

By on 8.1.2018

„Tak jak to tu vnímáš?“ ptám se mamky, která je poprvé na cestě mimo Evropu.

„Všechno je tu jiný. Ale už jsem si zvykla. Asi během prvních dvou hodin.“

Mám to ale adaptabilní a flexibilní mamku. Byť jsem z toho možná i trochu zklamaná, čekala jsem, že si zažiju takové ty „ó“…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Leden s čistým domem

By on 1.1.2018

…nebo pokojem…

…nebo aspoň stolem!

 

Na každé cestě, při životě s místními kmeny, se utvrzuji v přesvědčení, že:

…na materiálních věcech nezáleží, nebo aspoň ne moc
…čím méně věcí mám, tím více mentální kapacity mi zbývá (a to zejména na to důležité, jako bytí s blízkými, vnímání toho, co je tady a teď)
….zaměření…


VIEW POST

View more
blog divopraxe travel hack

Poprvé na cestě 60+: ultimátní návod co si sbalit do teplých krajin

By on 22.12.2017

Když jsme se rozhodly s mamkou vyrazit na cestu, věděla jsem, že i mě to mnohé dá. Minimálně nový pohled na věci, které jsou pro mě staré a normální.

Ale netušila jsem, že tenhle nový pohled se otevře, ještě než vyrazíme!

Tak třeba takové balení…pro mě rutinní samozřejmost sfouknutá za 30 minut….


VIEW POST

View more
divopraxe travel hack

Socka v Africe: anebo jak cestovat Afrikou skutečně nízkonákladově

By on 19.12.2017

Od návštěvy Afriky mě po dlouhá léta odrazovalo staré známé cestovatelské moudro: cestování po Africe je drahé!

Letos jsem se tam vydala a musím uznat… jo, je to pravda. Cestování po Africe je drahé. Přesto se dá aspoň trochu hacknout.

Když počítám kolem a kolem, snížila jsem náklady tak na polovinu…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je edunomád putuje

Poprvé na cestě 60+: proč a jak se peče cesta do Barmy

By on 13.12.2017

Edunomádění v lednu 2018 putování bude krapet odlišné. A přinese řadu poprvé. Nejen pro mě, ale hlavně pro mojí mamku, která bude poprvé na (velké) cestě ve svých 60+. Aby mě nesprdla, že jí dělám starší, tak musím poctivě uvést, že za pluskem stojí jen drobné měsíce.

 
Jak se to celé…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Dělám to, co neumím: i o tom je Edunomád. A je to tak dobře

By on 11.12.2017

Lehla jsem si do své africké chýše, odehnala komáry a vydechla. Měla jsem hlad a prolétlo mi hlavou: Adél, co tu vlastně děláš?!?

A odpověď byla jasná:

To, co mě baví! To, čím rostu! To, co ze mě dělá aspoň trochu lepšího člověka!

A to, co neumím!

 
Silnostránkový přístup vocamcaď pocamcaď
Poslední odpověď mě…


VIEW POST

View more
blog malé příběhy o velkých věcech

Robinson z buše: Neuvěřitelný život dřevorubce, který sází stromy

By on 5.12.2017

Stojí před průčelím domu pomalovaném obrazy stromů, včel a ženy. Ženy, která je propletena se stromy a stromy jsou propleteny s ní. Usmívá se a ukazuje na průčelí, které je výrazem toho, čemu zasvětil svůj život. Jedné ženě. Stovkám stromů. Tisícům včel.
„Protože lidé by bez stromů nemohli žít. A…


VIEW POST

View more
blog malé příběhy o velkých věcech seberozvoj na divoko

Štěstí po africku

By on 28.11.2017

Už ani nevím, kde to vzniklo. Před pár lety jsme si s několika přáteli vytvořili takový drobný dobrý zvyk. Tedy dobrý pro nás. Pro naše „oběti“ spíše zlozvyk.

Neptáme se „jak se máš?“ ale „jsi šťastný?“

Zatímco na „jak se máš?“ máme snad všichni vytvořené automatické univerzální odpovědi jako „dobrý“, „jde to…“,…


VIEW POST

View more
blog divožáci divožáci světa edunomád putuje

Jsi jako dítě! Říkají mi Afričané, když si hraji s dětmi

By on 22.11.2017

Hop a skok, vyskočit, přitáhnout se na větev, přehodit nohu a už jsem na stromě. Obklopená dobrou desítkou zimbabwských dětí…

 

Kolem mě se prohání trojice vesnických dítek po čtyřech, štěká, hraje si na psy. Pokrčím rameny, zakleknu a štěkám s nimi…

 

A po obědě není nic lepšího, než si s partou dětí začutat…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

My bezvýznamní: o miliardách životů roztroušených po planetě Zemi

By on 18.11.2017

Alespoň jednou za každou cestu, mě přepadne takoví divný pocit, který asi dějiny vtiskly bílému muži. V mém případě bílé ženě. Nebo lépe řečeno Evropance, která má falešný pocit, že je v centru dění. Je to jen pošimrání vzadu v hlavě, nic racionálního. Ale někde to tam je… Vlastně ten pocit…

Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1