Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje travel hack

Zlatá cestovatelská doba kamenná

By on 10.12.2018

Sedím si v Thajsku v kafáči, před chvílí jsem se ubytovala v dopředu rezervovaném ubytku, které jsem našla podle online mapy díky tomu, že mám thajskou sim kartu a neomezený internet. A zatelefonovala přes messenger svému manželovi. Jen tak, protože se mi chtělo. Fuj, to je tak pohodlné a snadné, až se mi to nelíbí!

Někdy si toto pohodlí dopřeju, ale většinu svého cestovatelského času proti němu bojuji a snažím se vrátit zpátky do cestovatelského pravěku.

 

Cestovatelský „pravěk“ – jsem vděčná, že jsem ho zažila:

  • kupování letenek v kanceláři a střežení těch drahocenných papírků jako očí v hlavě
  • lítání od ubytka k ubytku na nějaké zaplivané ulici a vyptávání se na ceny
  • mapy papírové, nebo ještě lépe žádné
  • vození celé hotovosti na celou cestu v dolarech, protože vybrat si bylo takřka nemožné (btw, v začátcích svých cest jsem neměla ani kreditku)
  • občasné zprávy domů z internetové kavárny, nebo ještě oldschoolověji z telefonní budky na mezinárodní kartu
  • žádný internet, žádné chytré telefony

Když to píšu, říkám si, že dnešním cestovatelům dvacátníkům musím připadat ták stará! Asi jako dinosaurus. Nebo jako mě připadali staří cestovatelé, kteří si do hor z nedostatku funkčního prádla šili spodky z deky larisa. Nebo jako Hanzelka a Zikmund! A to je mi teprve třiatřicet! Co bude za deset let? Cestování je pro mě jeden z ukazatelů, jak bleskovým tempem se svět mění.

Ale opravdu jsem tak začínala – bez smart phoneu, bez průvodce Lonely Planet, bez booking.com a bez kdykoli online zakoupitelných letenek a jízdenek. Tehdy to bylo trochu víc dobrodružství. Tehdy měl člověk k dispozici jako jediný nástroj a pomocníka sám sebe – pusu, ruce, nohy a dobrou víru v to, že se nějak zařídí.

A závidím těm, co začínali ještě ve více dřevních dobách. Kdy svět byl větší, vzdálenější a když se člověk vydal na cestu, netušil dopředu ani v náznaku, co uvidí…

 

Udělat si cestování těžší

Jsem asi staromil, konzerva, mamut z cestovatelského pravěku, ale všechny ty vymoženosti mě nebaví. Obtěžují mě. A i když některé z benefitů moderní doby využívám, snažím se je omezovat, co to jde. Tak například:

  • Booking.com používám více méně jen pro začátek a konec cesty, když si např. chceme užít hezké poslední noci u moře. Jinak radši lítám po ulicích a snažím se najít přijatelné ubytko. Zvláště ve chvílích motorkových a pěších výprav do neznáma, kdy dopředu ani netuším, v jakém městě budu spát.
  • Nikdy, ale nikdy, nehledám restaurace podle trip advisoru. Radši si nechám poradit, nebo se kouknu, kam chodí nejvíc místňáků. To je zpravidla spolehlivý ukazatel kvality.
  • Nikdy, opět nikdy, nepoužívám navigaci. Jo, do online map kouknu, ale nikdy si nezapnu ukazování cesty a už vůbec nenechám robotický hlas, aby mi dával instrukce, kam se vydat. To radši zabloudím.
  • Vždy jsem se vyhýbala i internetu v mobilu, ale od doby, co píši blog a obhospodařuji Edunomáda, je to můj hlavní pracovní nástroj. Ale aspoň si po celý den nechávám vypnutá data a zapínám je jen v případě potřeby. A zásadně na cestách neprojíždím facebook – jen se přihlásím, pokutám Edunomáda a honem pryč. Tímto se omlouvám, za občasné nereagování na komentáře.
  • Radši si odmávnu rozhrkaný autobus na ulici, než si dopředu online rezervovat turistickou klimatizovanou dodávku.
  • Místní atrakce senzace nehledám online. Prostě někam přijedu a nechám se vést instinktem, kam se vydám. Nebo se zeptám sympatického místňáka.

Prostě si dělám cestování těžší. Jsem možná hloupá. Asi občas propásnu nějakou atrakci senzaci, ale o ty mi stejně nejde. Možná si nenajdu ubytování s nejlepším poměrem ceny a výkonu. Ale o to víc jsem prostě tady a teď. Radši čumím na místní než do telefonu. Radši vnímám atmosféru krajiny a místa, než její ohodnocení patřičným počtem hvězdiček od jiným cestovatelů.

Možná v cestování patřím k dávno odkecaným existencím někde na úrovni „rozbíječe strojů“. Možná přicházím o vymoženosti a možná se stane, že za těch deset let nebudu rozumět modernímu cestovatelskému světu. Ale to je mi tady a teď jedno. Právě díky tomu, že jsem tady a teď a nic jiného na svých cestách nehledám.

 

Proti cestovatelské demenci

Navíc věřím, že tohle odmítání pohodlí a technologií je pro mě i cestou k tomu, jak se vyhnout cestovatelské demenci.

Vzpomínám na kamaráda, kterému se na Srí Lance rozbil mobil. A protože nebyl schopen orientovat se bez online navigace, radši si na místě koupil nový, protože by jinak byl ztracen.

Velkou lekcí pro mě byla i loňská cesta do Zimbabwe a Zambie. Moje kreditní karta tam nefungovala a tak jsem musela žít jen z dolarů, co jsem si přivezla. V online mapách bylo sotva 50% tamních cest, tak jsem se na cestu musela jen ptát místních. Internet pro blogování mi v mé vesnici fungoval jen na střeše kadibudky a navíc tam stejně nebyla elektřina. Bojím se, že závislost na technologii by mě limitovala.

S odstupem let člověk stejně nevzpomíná na nejkrásnější chrámy a nejhezčí ubytování, ale na to, jak zabloudil.

A tak se prostě bojím, že cestovat jen podle online doporučení by vedlo k tomu, že bych zažila polovinu těch nejsilnějších zážitků. S odstupem let vím, že při vzpomínání na cesty se mi nevybavují ty nejkrásnější chrámy a nejlepší restaurace, ale zaplivané špeluňky, prachobyčejné vesnice a chvíle strávené na zápraží s místními v místech, které ani nejsou v mapě a já neznám jejich jméno, natož aby je zmiňoval turistický průvodce.

Díky všem technologiím, pokroku a pohodlí se svět stal snáze dostupným. Pro každého. Ale zajímavý svět leží až za technologiemi, profláklými vyšlapanými turistickými cestami a za hranicí pohodlí. A tam chci jít. A žádné internety a smart phoney mi v tom nezabrání! Aspoň doufám.

 

Krásné cesty do skutečného světa mimo pohodlí, krásné cesty k pravé podstatě přeji i vám!

TAGS
RELATED POSTS