Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Prosím, pokoj pro jednoho a jednu kávu! Aneb závislost na sólo cestování

By on 4.12.2018

Letošní prosincovou cestu do Thajska, spunktovanou na poslední chvíli, jsme si s mým Zelendou dopřáli jako na dlouhou dobu poslední cestu jenom ve dvou. Koneckonců na jaře by se nám mělo narodit dítko a s ním budeme cestovat o chlup jinak. A tak jako na dlouhou dobu poslední cestu do Asie, protože – a klidně mě považujte za sraba a konzervativní medicíně věřící ženskou – s nenaočkovaným děckem se do destinací Jihovýchodní Asie nevydám.

Ale přestože je tenhle výlet do Thajska pro mě a Zelendu takovými skoro-bezdětnými líbánkami, sedím teď v malém pokojíku kdesi na severu Thajska nedaleko hranic s Barmou úplně sama.

Jo, patřím mezi ty, kteří se zbláznili do sólo cestování.

Ještě před pár lety, než jsem sama vyrazila na několika měsíční cestu nechápala, jsem si trochu klepala na čelo, proč někdo cestuje sám? Zvlášť pokud má s kým – pokud má přátele, rodinu… A pak jsem to zkusila a vyrazila sama samotinká. A teď bez toho už nějak nemůžu být.

Co s člověkem takové sólo cestování udělá?

…stane se sebevědomějším, vždyť to všechno spěšně přežil.
…zlepší si schopnost řešit problémy, však mu nic jiného ani nezbývá.
…zbaví se stresu a zapomene na běžné starosti, protože bude mít hlavu buď plnou starostí jiných, nebo dokonale prázdnou.
…lépe si uvědomí, kým je, co ho těší a o co naopak nestojí.
…pozná sám sebe, protože jedná jenom za sebe sama a na nikoho se neohlíží.
…stane se flexibilnějším, zvlášť, když cestuje bez přesných plánů.
…lépe pozná danou zemi a její obyvatele, protože s nimi snáz naváže kontakt.
…zbystří si svůj pocit zodpovědnosti, protože když nemá oči jen pro druého, vidí jasněji problémy i radosti světa kolem.
…zjistí, že svět není až tak děsivé místo, nic strašného v něm nehrozí.
…získá balanc mezi odvahou a opatrností.
…naučí se nakládat s vlastní svobodou spojenou se 100% zodpovědností.
…přestane se stydět.
…naučí se být se sebou samým.
…zvykne si vycházet z komfortní zóny, protože to jej čeká několikrát denně a nikdo mu s tím nepomůže.

…a tak by se dalo pokračovat do alelúja a jmenovat další a další dovednosti, které nejsou nepodobné těm superschopnostem, o nichž se mluví jako o dovednostech pro 21. století. A společenštější tipy než já, které by takhle večer neseděli sami na pokoji, ale vesele se u piva Chang družili s jinými cestovateli, by přidali i slova o nových přátelstvích a zábavě.

 

Jenže já jsem samotář a ještě se tady na edunomádovi snažím být upřímná a tak vám musím říct, že sólo cestování vás naučí i trochu horším věcem, než těm vznešenostem nahoře. Naučí vás:

…více si hlídat peníze, protože v jednom jsou náklady vyšší (nemůžete sdílet) a případná ztracená kreditka je fakt problém. Není žádný společník, co by vás založil.

…být více opatrný a mít v merku, co se děje kolem.

…cítit se opravdu, opravdu osaměle.

…riskovat o chlup míň. Vidím to na sobě, že sama jsem zdrženlivější.

…zamilovat si samotu a pak jí vyžadovat.

…být nudným patronem a těšit se jen ze samozřejmých a malých věcí, jako je jídlo aspoň dvakrát denně, pravidelný záchod a dlouhý spánek.

…být klidnější a skoro nad ničím se nevztekat. A to pak doma může působit, že je strašným salámistou, kterému je všechno jedno.

…že každý den vážně nemusí být tak skvělý, jak se zdá na Instagramech jiných sólo cestovtelů.

…uvědomění, jak křehká je hranice mezi duševním zdravím a zblázněním se. Tak divné věci jako samotnou pod neznámými hvězdami mě nenapadají snad nikdy.

…znát svoje limity a přijmout fakt, že na něco vážně nemáte. A to vlastně není vůbec sranda.

Na sólo cestách se také stávám zamlklejší, uzavřenější, více chápu, že některé věci nejde vyslovit – a pak i doma více mlčívám (je mi to jasné, Zelenda, můj introvertní manžel se tady asi směje…Adélka extravert že mlčívá? Jo, minimálně častěji než dřív, byť Zelendovi se rovnat nemůžu.). Naučila jsem se poznat a respektovat ty chvíle, kdy nechci komunikovat s nikým, což bývá problém, když ty chvíle sice respektuji já, ale nikdo jiný.
V samotě je totiž prožívání tak nějak intenzivnější – můžete myslet více do hloubky, nebo naopak nemyslet vůbec. Jen prostě být a koukat zpříma z očí do očí světu.

Pro takové prosté bytí sólo cestování miluji. A asi jsem na něm i krapet závislá, jako na každodroční injekci sebevědomí, klidu a vyrovnanosti.

Jenže jsem závislá a miluji i Zelendu – o to víc, že mě nechává samotnou a těhotnou trajdat po světě – a tak už se stejně těším, až se za pár dní potkáme.

TAGS
RELATED POSTS