Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog seberozvoj na divoko

Svět nahatýma očima: první blízké setkání s nudismem

By on 17.7.2018

Blížil se svátek Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa a se Zelendou jsme vymýšleli, co s těmi volnými dny podniknout. Původně jsme chtěli dát přechod Malé, nebo radši Velké Fatry. Protože fatra a Mistr Jan Hus to jde přeci dohromady! To je přeci hustý!
Ale pak jsme upadli do nostalgické nálady, vzpomínaly na naše dětství a život našich rodičů za socíka… Byli z tehdejší reality smutní, za dnešní možnosti vděční a pak zase smutní, že si změn ně každý váží. A zrodil se nám v hlavě plán, který nám přišel ještě hustší. Vyrazit na Rujánu!
Do Východního Německa!
A protože je Zelenda historik a já zase analytik uplně všeho, společnosti zejména, začali jsme se edukovat.
Jo, slovo „edukovat“ je běžnou součástí našeho slovníku a často říkáme: Jurášku, pojďte se edukovat. Adélko, edukujte mě…
edukace obvykle spočívá v tom, že si hleáme, předčítáme a prezentujeme různé informace, pokud možno bizarní, prakticky o čemkoli. No a předRujánou jsme se edukovali o Německu a Východním Německu. Nastudovali si hustotu osídlení, vývoj porodnosti, kulturu, politiku…zkoukli obskurní východoněmecké estrády. A také si nastudovali nudismus.
Fenomén to německý jak bratwurst.

A protože se jednalo o naší první výpravu k moři, kam nejedeme jako vágusové s báglem, tak jsem si dokonce koupila nové plavky. Aby mi to slušelo. Abych byla kočka. Šlo to tak daleko, že jsem si koupila plavky s vyztuženými košíčky, abych byla kočka s pořádnýma prsama.
No a musím říct, že mnohem víc jako kočka jsem se cítila, až když plavky skončily odhozené v písku. A já byla kočka nahatá. S normálníma prsama.
Vlastně ne, asi jsem se necítila jako kočka. Cítila jsem se jen jako já. Přirozeně. A bylo mi fuk, zda jsem kočka nebo ne.

A o tom ten východoněmecký nudismus (a možná nudismus obecně, nemohu zatím srovnávat) na poloprázdných plážích je.

Německo ráj nudistů

První nudistický klub v Německu, vznikl již v roce 1893. Pokud jste teď neudělali wow!, páni! Nebo fakt?!? Podívejte se na tuhle fotku:

Pohlednice z roku 1906. Zdroj: http://bancsurvey.blogspot.com

To je typický koupací úbor konce 19. století, resp. počátku 20. století!

A v tutéž dobu se německé pláže u moře i jezer již plnily naháči. Teď máte udělat to „wow“ 🙂

Němečtí nudisté o své zálibě začali mluvit jako o Frei Körper Kultur (FKK). O kultuře svobodného těla. Nudismus tak nebyl jen o obnažování, ale stála za ním celá filosofie svobody, návratu k přírodě, vnímání svého okolí…a to samozřejmě bez sexuálního kontextu.

Není divu, že v době totality se celé FKK hnutí rozrostlo a stalo osobitým projevem svobody. Nebo alespoň jejího hledání, úniku. Trochu podobně jako u nás tramping. Nebo i český nudismus, který ale nenabral tak masových rozměrů jako u našich západních-východních sousedů.

Nemá cenu se zde podrobně rozepisovat o celé historii, drobných peripetiích a mikropříbězích naháčů.

 

Poprvé bez plavek

Nikdy jsem k nudismu zvlášť netíhla. Nahaté koupání jsem provozovala maximálně jako z nouze ctnost (nemám plavky, tak se smočím a zas rychle obléknu) nebo jako hygienu (jsme na pohodu v horách, smrdím a jsem zpocená, je tu horské jezero, tak se trochu ošplouchnu).

Ale když jsme vylezli na pláž v místě označeném FKK s pár naháči, tak se situace změnila…

Koneckonců jednou jsem edunomád.
Edunomád zkoumá a akceptuje a žije jiné kultury.
Nudismus patří k německé kultuře.
Vyústění tohoto sylogismu je jednoduché: musím zkusit nudismus.

A tak jsme se Zelendou odložili plavky. Styděla jsem se. Přišlo mi to divné. Ale vydala jsem se nahatá k moři, okoupla, pak ještě jednou…a najednou to bylo skvělé.

 

Svět nahatýma očima

Když jsem se svlékla mezi naháči, najednou jsem ty nahaté Němčoury viděla jinak.

Ne jako starší lidi s bílými chloupky a trochu povislými proporcemi. Ale jako krásné lidi, kteří neřeší své tělo. Kteří neřeší, zda jsou krásní, sexy a zda se líbí. Ale kteří prostě jsou. V plné síle slovesa BÝT.

Kteří nepodlehli časopisovému ideálu krásy. A došlo mi, jak i já, zdánlivě sebevědomá holka, jsem už zmasírovaná. Řeším břicho, stehna, kritizuji své tělo, místo abych ho milovala. Chci plavky, co mi lichotí. Podlehla jsem tlaku, že mám být nějaká…

Všichni lidé jsou krásní

To mi šlo hlavou, když kolem prošel pan nudista. Opálený dočerna a s bíle chlupatou hrudí. Kdyby měl na sobě plavky, možná by mi ten kontrast bílé a černé a větší bříško, přišli směšné. Nahatého jsem ho viděla prostě jenom jako člověka, co svůj důchod tráví na nudapláži, proto je tak černý, a umí si užívat větru, vody slunce…

A o kus dál si babička hrála fotbal s vnukem. Oba nahatí. Babičce táhlo na sedmdesát a vypadala tak, jak vypadá žena bez plastik v tomto věku. A nestyděla se. Prostě si jen užívala fotbal.

 

Nuda děti

A o kus dál byla rodinka – maminka a tatínek nudisti, pětiletý malý nuďák a dvanáctiletá dcerka s prvními pubertálními proměnami těla v plavkách. Styděla se, nechtěla se ukazovat. Ale všichni nudisté to akceptovali. A ona akceptovala své nahaté rodiče.

A tak jsme se tam proplétali, mladí a staří, totálně nazí. Přehlídka lidství ve všech jeho podobách a tvarech… Nikdo nikoho nesoudil, nikdo po nikom zálibně nešilhal, nikdo se nikomu nesmál.
A v tu chvíli mě napadlo, že tohle bych chtěla jednou naučit své děti. Hlavně dcery.

Že lidské tělo je krásné. I když stárne. I když neodpovídá časopisovým proporcím. Že stačí své tělo milovat, pečovat o něj a nemít na něj věčně vztek kvůli celulitidě nebo vystouplému bříšku.

Nevím, zda nudismus je cesta, jak se tohle naučit. Ale třeba jo. Rozhodně mi přijde lepší znát, jak může vypadat lidské tělo v realitě, než jej znát jen z filmů, časopisů nebo třeba pornografie.

***

Jedno nuda koupání se tak pro mě stalo zážitkem.
Blízkým a obnaženým setkáním s jinou kulturou.
A tak děkuji Německu, že i tady v Evropě mi dalo silný transkulturní zážitek.
Podobně silný, jako život s kmeny ve vesnicích bez elektriky.
Protože popravdě – žít bez technologií, jíst rukama a dodržovat rituální tabu pro mě bylo snazší, než si svléknout plavky.

TAGS
RELATED POSTS