Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog seberozvoj na divoko

Pojďme bořit zdi! Aneb co lze po prezidentských volbách udělat pro naši zemi

By on 29.1.2018

„Nic, jako minule.“

Řekl mi kamarád poté, co jsme se dozvěděli výsledky voleb, a já se zoufal zeptala,  „co budeme dělat?“

Jeho odpověď mě trochu naštvala. Slyšela jsem v ní osten, že máme jen plnou pusu keců a skutek utek. Zároveň v ní byla velká pravda: nedá se dělat nic. Respektive dá se dělat spousta věcí, ale spousta z nich by nebyla dobrá a ničemu nepomohla.

A od té doby dumám, co já, jako jedinec, jako Adéla, můžu udělat pro svojí zemi?

 

Přestat společnost rozdělovat: kritérium mé prezidentské volby

Nebudu tu říkat, koho jsem volila. Stejně všichni víte, že Drahoše 😊 A ani jmenovat všechny důvody svého rozhodnutí. Zmíním jen jeden, který byl pro mě nejsilnější, zejména v prvním kole, kde jsem také dala hlas Drahošovi:

Nepotřebuji nutně prezidenta „pro sebe“, který přesně bude korespondovat s mými hodnotami. Chci prezidenta pro všechny. Tak jsem vybírala, tak jsem volila. Jestli mě totiž něco vnitřně sžírá, je to radikální rozdělení naší společnosti. Po sečtení hlasů mi jedna kolegyně, s níž jsem trávila víkend na koučovacím výcviku, řekla: „Je to blbý, ale vždyť se to našich životů stejně nedotkne.“ Omyl, dotkne! Jak sviňa. Nevíme, jaká rozhodnutí budou přijata a kam naše země nabere kurz.

A hlavně – rozdělení společnosti, vzájemná nesnášenlivost, osočování…se nás dotýká každý den. Na sítích, kde se valí nenávist a opovržení. Mnohdy z obou stran (sáhněme si do svědomí). V tom, že lidé zpřetrhávají přátelské vztahy na základě voleb. V tom, že někdo v autobuse plivl na mojí mámu, jenom proto, že měla na bundě placku Drahoše. A já nechci žít v takové zemi.

Nechci žít v zemi, kde se lidé dělí na dva tábory: elitářskou namyšlenou lumpenkavárnu (z pohledu zemanovců) a na životní lúzry a nevzdělané ztroskotance (z pohledu lumpenkavárny). Takové vidění světa je nepravdivé a také nebezpečné. Navíc díky němu vidíme jen nálepky, nikoli skutečné lidi s vlastními příběhy. A to, jak nás dějiny učí, je první krok k odlidštění, totalitě a násilí. A hlavně – je to zeď mezi námi, která brání dialogu. A protože už tatíček Masaryk říkal, že demokracie je diskuse, tak stavbou pomyslných zdí vlastně bráníme demokracii. My všichni.

 

Co můžu udělat pro svou zemi

Ale zpátky… poslední hodiny přemýšlím, co můžu dělat? Jak mohu přispět k rozvoji a západnímu kurzu v naší zemi? Co mohu udělat, aby nás neovládl marasmus a nenávist?

Demonstrovat. Proti čemu? Pokud bude přijato konkrétní rozhodnutí nebo učiněn krok, který ohrozí demokracii, tak do ulic vyjdu. Ale bouřit se proti výsledku voleb? Tím bych jen náhrala těm, co mě vidí jako arogantní elitářskou lumpenkavárnici a kteří by pak křičeli: vidíte je, říkají si demokrati a výsledek demokratických voleb nerespektují…

Na facebooku vykřikovat, že Zeman není můj prezident. To by byla lež. Fakticky je, byť se mi to nelíbí. A hlavně bych tím opět roztočila odstředivku nenávisti, opovržení a dělení na my a oni.

Nadávat, vymezovat se, mluvit o emigraci. Totéž co výše. Opět je to stavění zdi a bránění dialogu.

 

Vychází mi z toho, že mohu dělat jediné. Jediné, na co mám sílu jako jedinec, jako jedna z necelých jedenácti milionů:

Bourat zdi.

Snažit se vytvořit prostor pro dialog.

Předefinovat, co znamená my a co znamená oni.

 

Je mi dobře v mém „my“, ale na to se musím vy…: přiznání lumpenkavárnice

Vím, že i sem občas zabrousí voliči Zemana. Tímto textem mluvím i k nim. Protože zemanovci stejně jako lumpenkavárníci si hýčkají identitu sounáležistosti ke „své“ skupině. Je to podobný pohyb, podobná potřeba. A tak se tady i jim chci přiznat. Třeba jsem jediný „lumpenkavárník“, kterého znají, nebo který jim to otevřeně řekne.

To, že se musím trochu stáhnout ze své identity lumpekavárnice se mi neříká snadno. V identnitě „my – lumpenkavárna“ je mi vlastně dobře. Je to přirozený sklon a potřeba člověka, někam patřit, mít silnou identitu, pociťovat sounáležitost. Utvrzovat se v tom, že takoví jsme „my“ a „oni“ jsou jiní a horší, je tááák příjemné. Pro lumpenkavárníky i zemanovce.

Ale žehráním a nadáváním na sebe způsobujeme jediné. Neslyšíme se navzájem. A já toužím po dialogu. Vidím v něm jedinou cestu pro budoucnost naší země.

Vzájemné naslouchání a boření zdí je v zemi rozdělené pade na pade možná jedinou cestou k záchraně demokracie. Diskuse.

Je možná jedinou cestou z tomu, aby všechny volby budoucí proběhly (aspoň trochu) na základě racionality a argumentů, nikoli pěstované, hýčkané a slepé identity. Která navíc mnohdy vychází z toho, že se vymezujeme vůči druhým lidem.

A to platí jak pro lumpenkavárníky, tak pro zemanovce.

 

Tyhle řádky se mi vážně nepíší snadno. Vyjít z bezpečí „své sociální bubliny“ je nekomfort jak prase. Ale stojí za to.

V zájmu všech voleb budoucích, jež přijdou.

Ať nejsou soubojem identit, ale soubojem názorů!

 

I v druhém táboře jsou často lidé jako my

Přemýšlení o tomto tématu vlastně odstartovala jedna diskuse na edunomádovi. Zveřejnila jsem fotku spousty Čechů, kteří s námi v Barmě jeli nočním busem do Rangúnu volit. A pod článkem se objevil komentář:

„To je super, ovšem záleží, kdo bude zvolen, jestli někdo, kdo sem bude zvát běžence a zničí českou korunu a ještě víc nás zaprodá EU a nebo jestli zvítězí zdravý rozum a zvítězí někdo, kdo si nenechá od nikoho nic diktovat.“

Všichni se do pána pustili. Moje první signální mi velela, pustit se do něj také. Ale zachovala jsem odstup a jen sledovala, co se děje. A po chvíli se diskuse změnila v osočování. Odpověděla jsem něco o tom, že volím, jak volím právě proto, že toho osočování a vzájemného vymezování mám plné zuby – byť vášeň pro politiku mě těší. Dočkala jsem se podpory a konstatování, ať si z toho nic nedělám, že onen pán je troll.

Jenže on nebyl! Z Edunomáda ho znám minimálně rok a půl, byli jsme v kontaktu, psali si, byl vždy milý, sympatický, se zájmem o svět…

Vlastně to potvrdilo to, co jsem věděla už dávno. Mezi těmi 52% Čechů, kteří volili Zemana, jsou i skvělí lidé. A opovrhovat jimi, stavět mezi nás zeď, je to nejhorší, co můžeme udělat.

Doufám, že třeba i pár lidí ze Zemanova tábora vidí, že i my jsme normální a skvělí lidé. A že třeba i pár zemanovcům bude stát za to začít bořit zdi.

 

Jak neroztáčet odstředivku vzájemné nesnášenlivost

Sáhla jsem si do svědomí, kolika svými posty a odpověďmi na facebooku jsem přispěla k roztáčení odstředivky, která od sebe vzdaluje lidi s odlišným názorem na takovou vzdálenost, že se nemohou slyšet.

Asi jich nebylo málo.

 

Jestli něco mám pro naší zemi a změnu udělat, stojí to za trochu nepohodlí mimo bezpečí mé sociální skupiny, mé milé lumpenkavárny. Ne, nestanu se ani apolitickou. Nepřestanu diskutovat, ale vždy si budu klást otázku:

„Pokud by něco podobného napsal „zemanovec“ brala bych to jako projev radikalismu, hlouposti a útoku na politické oponenty?“

Pokud ano, nenapíšu to.

 

Pokud vám moje slova dávala smysl, pokud také chcete bořit zdi, pokud také chcete pomoci budovat demokracii diskusí, zkuste to také.

Nejde o to diskutovat o Zemanovi. Ale o normálních věcech: kdo jsme, co nás těší; o vzdělávání; pracovních podmínkách; sociální politice… o těch normálních životech, které oba tábory žijí!

 

Pojďme se slyšet, nesouhlasit, ale diskutovat – to je přeci demokracie

Ať už jste zemanovci nebo lumpenkavárníci. V obou táborech je nás přes dva a půl milionu. Stojí za to se slyšet a dívat se na sebe jako na normální lidi s individuálními příběhy, ne jako na masu buď arogantních elit nebo na masu životních ztroskotanců.

Pojďme bořit zdi.

Pojďme vytvořit prostor pro racionální kultivovanou diskusi.

Pro všechny volby budoucí, co přijdou.

Pro lepší atmosféru v naší zemi.

 

Pokud jste lumpenkavárníci, bořte zdi – Zemanovi na truc! On rozděluje, my spojujme!

A pokud jste zemanovci, bořte zdi – Zemanovi ke cti! Ukažte, že některé z urážek, co se na vás nahrnuli, nejsou pravda!

 

 

 

P. S.: Tak, už končím, nebojte. A omlouvám se za zaplevelování Edunomáda politikou. Ale furt je to osobní blog, můj blog a tohle je pro mě tak silné téma, že nemohu mlčet. Pak bych to nebyla já.

 

TAGS
RELATED POSTS