Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Doma jako na cestách: 5 změn každodenní rutiny pro dovolenkový pocit po celý rok

By on 21.1.2018

Návraty z cest a dovolených bývají těžké. Zvlášť když z příjemného „léta“, vysokých teplot, vlahých večerů a celodenního slunečního svitu přijedete do šeda městské zimy. A tam vás kromě břečky a chladu čeká co? No jasně, starost o domácnost, práce a práce, nějaký ten stresík…

Zní to jako peklo. Samozřejmě ale to až takové peklíčko není. Protože vedle toho všeho všedního a nepříjemného doma čeká i spousta prima věcí, jako je vlastní postel, teplá sprcha, vaši přátelé, v mém případě skvělý manžel a pes, radost z pracovního úspěchu a zvládnutí výzev…

Ale i když mám svůj všední život moc ráda, tak po pár věcech se mi bude stýskat:

  • Po sluníčku
  • Po vlahých večerech
  • Po pohodě a klidu, kdy člověk neotročí přesnému času na hodinkách
  • Po svobodě jít si, kam zrovna chci
  • Po možnosti celý den zkoumat a objevovat
  • Po posezení s čajem nebo kafíčkem
  • Po dobrém jídle zbaštěném v klidu
  • Po usměvavých „domorodcích“ a nezbytnosti mít úsměv imrvére i na vlastní tváři
  • Po neustálém seznamování se s novými lidmi
  • Po večerech s knížkou
  • Po celodenním pobytu venku
  • Po dobrém a kvalitním spánku

Většinu z výše uvedeného seznamu do lednového Česka prostě nepřevezu. Ale existuje pár fíglů, jak se aspoň trochu cítit i doma jako na cestě.

 

Z každé cesty si přivážím různé závazky a předsevzetí, kterými se snažím udělat svůj život zase o chlup lepší.

Ty nejosvědčenější, které se mi daří plnit a za které bych dala ruku do ohně, najdete zde: http://www.edunomad.cz/2017/10/16/4-navyky-proti-stresu-okoukano-v-indonesii-otestovano-v-cesku/

 

Na cestách samozřejmé, tak proč to doma neděláme?!?

Také z Barmy jsem si přivezla pár fíglů. Teď budu na sebe muset být tvrdá, abych je zařadila do té všední rutiny. Abych se nenechala semlít každodenností a takovým tím „ono se“ (znalci Heideggera chápou, co tím myslím), prostě nenechat se semlít takovým „ono se to tak dělá, tak to bez hlubšího přemýšlení tak budu dělat také, i když to třeba nedává smysl a nedělá mě to šťastnou“.

Dnešních pět fíglů bude vlastně hodně banálních. Pokud vás banalita pohoršuje, tak radši ani dál nečtěte… Když jsem si je sepsala, sama jsem překvapeně koukala, jak moc banální jsou. Ale pak mi došlo, že ta banalita je vlastně dobrá věc! Protože čím banálnější, jednodušší, samozřejmější jsou, tím je větší šance, že se podaří začlenit je do každodenního života.

Tak snad mi tu banalitu odpustíte. A snad ta banalita bude přínosem.

 

Duduk dulu, nejdříve posedět

O „duduk dulu“ jsem už psala… Ale je to pro mě tak silný prostředek, jak se přiblížit cestovatelskému „well beingu“, že to budu opakovat jako mantru furt: „duduk dulu, duduk dulu, duduk dulu.“

Není kam spěchat a pro klid mysli i těla je skvělé dopřát si párkrát za den pár minut a nejprve posedět. Ať přijdete kamkoli, ráno do práce, večer domů… zkuste nejprve posedět. S kávou, čajem, šťávou… Sami, s rodinou, přáteli, kolegy… To je fuk. Fígl je v tom, že když změníte prostředí, nezačnete se hned honit a plnit úkoly, odškrtávat seznam povinností, ale na pár minut se posadíte. Je to čas ke srovnání myšlenek, zklidnění těla i hlavy, popovídání si.

Za tu dobu, co poctivě „dudukuji“ jsem si všimla, že stačí denně 10 –30 minut na dva až tři „duduky“ a jsem mnohem víc v klidu, pohodě, cítím se méně přetížená a jsem více sama se sebou. O tom, že pak toho stihnu víc a ve vyšší kvalitě snad ani nemusím mluvit…

 

Opulentní snídaně

Na cestách, zejména po Asii bývá součástí každého, i toho nejlevnějšího a nejumolousanějšího ubytování snídaně. Většinou velice opulentní. A většinou se na takové snídani dost nacpu, protože pak nemusím obědvat, čímž ušetřím a) peníze, b) čas, c) stres se sháněním místa, kde se ksakru najíst.

Ale taková opulentní snídaně má ještě jeden efekt… je to čas a místo, kde začít den spolu s vašimi nejbližšími. Je to další příležitost k „dudukování“ a zahájení dne hezky v klídku a něčím příjemným.

Hned po návratu jsem se snídaňové rutiny chytla. Každé ráno vyběhnu pro pečivo, uvařím čaj a posedíme. No a dneska jdeme před prací na snídani s kolegyní. Čeká nás obě náročný pracovní den a jsem si jistá, že úroveň stresu klesne už jen díky tomu, že si před prací uděláme čas samy na sebe.

Jasně, nikdo z nás asi nemá tolik času a tak málo starostí a povinností, aby mohl opulentně snídat s rodinou či přáteli každý den. Ale věřím, že třikrát do týdne to jde. A i tři příjemná rána mohou znamenat velkou změnu pro všechny ostatní dny v celém týdnu.

 

Hodně pít

Spousta ženských (ale i chlapů) bojuje s pitným režimem. Typickým příkladem „nepiče“ je moje mamka a ejhle, jak při cestování pila! Díky tomu jsem si všimla, že sama na cestách piju víc, než doma. A vedle častého čurání to má na mě samé pozitivní účinky. Pleť je rozzářenější, celulitida méně patrná, mám víc energie…

Z Barmy jsem se proto vrátila se závazkem, že budu hodně, ale opravdu hodně pít. Samozřejmě hlavně vodu, ale také čaje.

V Barmě, resp. v místňáckých neturistických špeluňkách, mají geniální zvyk. Ať si dáte cokoli, dostanete na stůl termosku se slaboulinkým zeleným čajem, který můžete konzumovat v neomezeném množství. Nikdy by mě nenapadlo, jak lahodný a osvěžující může být opravdu slabý, jen lehoučce zbarvený čaj.

No a už ho vařím i doma a piju o sto šest. A stejně o sto šest lítám i na záchod, ale to je ta daň…

 

Večery bez obrazovek

Na cestách spím i já, reklama na nespavost, jako štěňátko. Napsala bych, jako nemluvně, jenže je mi jasné, že toto ustálené rčení je tak krásně nepravdivé, že by bylo pro většinu maminek a tátů jako rudý hadr na býka…

Jasně, kvalitě spánku na cestách přispívá řada věcí: člověk se utahá, je celý den na čerstvém vzduchu, nenosí si v hlavě do postele práci… Prostě doma neopakovatelná „pro-spánková“ konstelace. Ale je tu i faktor, který se snadno domů přenese: člověk není tolik v kontaktu s technologiemi a obrazovkami, zejména ne před spaním.

No řekněte sami, jak často na cestách a dovolených usedáte k počítači? Asi moc ne… já od té doby, co píšu edunomáda sice s sebou notebook tahám, ale práci na něm omezuji na dobu nezbytně nutnou. A ještě si před spaním minimálně hodinu čtu.

A to je něco, co jde zkusit i doma. Aspoň hodinu před spaním vypnout všechny obrazovky, televize, počítače, mobily… a prostě si jen číst nebo povídat.

 

Vytáhnout paty z domu

Celodenní pobyt na čerstvém vzduchu je k nezaplacení. Vždy, když přijedu zpátky z cest, trpím až klaustrofobickou úzkostí, když mne mají obklopovat stěny a nad hlavou mám mít místo modrého nebe strop.

Po čase si zvyknu. Ale snažím se držet toho, abych se každý den prošla venku. Klidně jen tak, že prodloužím procházku se psem, nebo cestou do práce či z práce vystoupím o pár zastávek dřív. A i na každodenní trase je co objevovat a zkoumat. Sledovat, jak se mění vůně vzduchu, když přijde jaro. Pozorovat lidi. A ideálně se občas na někoho jen tak bez příčiny usmát a radovat se, když úsměv bez příčiny vrátí. A nebo se klidně s někým dát jen tak do řeči… možná budete překvapeni, na kolik příjemných lidí jen taká náhodou narazíte. Čekat, až vyraší první listy na stromech…

No a taky hodně větrám…

Nedá se to srovnat s tím, když jste celý den venku, ale aspoň něco. Jak říká kamarád, „lepší než drátem do voka…“

 

 

A když shrnu všechna tahle předsevzetí do několika vět…

Po příchodu kamkoli, duduk dulu! Nejprve posedět!

Snídat v klidu, dost a s chutí.

Pít, pít, pít!

Večer vypnout všechny obrazovky, povídat si, hrát a číst.

Být víc venku na vzduchu a vzduch pustit domů.

 

…tak to nezní tak složitě, ne? To by snad mělo jít zvládnout.

 

TAGS
RELATED POSTS