Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog seberozvoj na divoko

Poprvé na cestě 60+: „Jsem dobrá“ aneb mimo komfortní zónu uvidíš se pravdivěji

By on 14.1.2018

„Jsem dobrá, jsem dobrá, jsem dobrá!“

Řekla mi moje mamka Nada, když jsme slezly z hor okolo Kalaw v Barmě. V nohách desítky kilometrů a stovky metrů převýšení.

Na tom, že je Nada dobrá, není nic překvapivého, ona prostě dobrá je! Překvapivé je to, že to řekla sama o sobě. Ona totiž moje mamka, skvělá, chytrá, samostatná a schopná ženská má tak trochu menší sebevědomí. A to je jedna z mála věcí, co mě na ní vždycky štvaly, které jsem v pubertě nechápala a které stály kdesi na pozadí našich hádek.

Abyste tomu rozuměli. Mamka je silný introvert, já extravert jak vyšitý. Mamka o věcech dlouze přemýšlí, zvažuje, já přemýšlím a jednám zároveň. Mamka o sobě pochybuje, já o sobě také pochybuji, ale nezabrání mi to chovat se jak suverén. Pro někoho občas až moc velký.

Proto pro mě je tak cenné, že Nada prohlásila: „Jsem dobrá, jsem dobrá, jsem dobrá.“

 

Člověk asi opravdu musí vytáhnout paty ze své komfortní zóny, aby se viděl v pravém světle. Mamka doma, kde všechno zvládá a je si jistá, o sobě často pochybuje. Tady, kde nic nezná a jistota je minimální, je najednou jistější. A umí se ocenit. I za maličkosti.

Že jí to po horách šlape…

Že nemá problémy se zdejšími ekl záchody…

Že si klíďo jde sama na dlouhou a dalekou procházku…

Že překonala strach a jezdí na motorce…

Že dokáže komunikovat s cizími lidmi, i když anglicky vůbec neumí…

Občas se vyplatí holt radikálně změnit prostředí a opustit svou komfortní zónu, protože právě tam můžete uvidět samy sebe pravdivěji. Mimo běžný každodenní svět si najednou nenesete pomyslný batoh obav, pohledů a soudů druhých, společenského statusu a za celý život nastřádaných hodnocení, kterými vás oblažili druzí.

Prostě jste to najednou pouze vy. Jen vy, takoví, jací jste. Opravdoví vy.

 

Z komfortní zóny se vystupuje o něco snáze na druhém konci světa. To je prostě fakt. Přeci jen tady není komfortní skoro nic. Zejména ty záchody ne 😊 A vaše smysly i city jsou na cestě zbystřené na maximum. A také okolní kulisy jsou jiné, radikálně odlišné, neustále na vás křičí, že jste jinde, mimo svou každodennost a svobodní. Doma hrozí, že vás svět každodennosti vtáhne zpět do smrádku a teplíčka vlastní komfortní zóny.

Ale nic naplat. Hranice komfortní zóny neleží opravdu nutně na zlomy evropské kontinentální desky. Nemusíte za ní jezdit na konec světa. Najdete ji všude kolem sebe…mnohdy stačí vyrazit na čundr, učit se nové věci, pracovat na překonání vlastního strachu, přestat lpět na věcech, změnit to, co vás štve… A při každém kroku mimo pohodlí státu quo zahlédnete samy sebe pravdivěji.

 

Zkuste také vyrazit. Na cestu ven z komfortní zóny. I jeden malý krůček se počítá. A uvidíte, že:

„Jste dobří, jste dobří, jste dobří!“

TAGS
RELATED POSTS