Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divopraxe hry

Paměťokámen: hra z Barmy s kameny, které se mohou i nemusí olizovat

By on 14.1.2018

Začít si hrát je ta nejjednodušší věc na světě.

S tím skoro nelze nesouhlasit… vždyť to zvládnou i děti 😀

Ale zkoušeli jste někdy v dospělém věku si prostě jen tak začít hrát? A to nemyslím hry s vlastním mozkem a fantasií, kdy si vytváříte rozkošatělé příběhy a hrdinské eposy (jen ty panenky nebo figurky superhrdinů u toho nedržíte v rukou, ale jen ve své mysli). Není to jen tak, co…

Přitom prachobyčejné hraní si je i pro dospěláka (nebo aspoň pro mě, ale je fakt, že se tak úplně za dospěláka asi nepovažuji) tak uvolňující. Je to čas „tady a teď“, v přítomném okamžiku a zároveň tak trochu mimo prostor a čas. Furt si říkám, že bych si měla hrát častěji…

A proto se učím hry a hraní si od těch nejpovolanějších. Od dětí.

 

A víte, co je na hře také zajímavé? Hra je takovým mezinárodním jazykem. Jednak všude po světě najdeme spoustu stejných her, na babu, na schovávanou, drápky, vybiku… A na druhé straně ve hře si porozumíte i s lidmi, tedy s dětmi – ale děti jsou taky lidi 😊, s nimiž nemluvíte stejnou řečí.

A přesně tak – beze slov, kterým bych rozuměla – mě malá Barmančata (ne děti barmanů, ale děti z Barmy) naučily novou hru. A ne jen tak ledajakou, ale vzdělávací, resp. rozvojovou – na pamět a postřeh.

 

Paměťokámen: zahrajte si taky

Samozřejmě nevím, jak se hra jmenuje. Děti mi její název v barmštině sice řekli, ale změno mi to stejně jen jako bla bla bla blá. No, tak jsem ji neoriginálně nazvala paměťokámen, protože se hraje s kameny a rozvíjí paměť. Asi bych ale potřebovala rozvíjet spíš kreativitu, protože tenhle název nic moc…

Ale nebudu chodit kolem horké kaše. Jak se paměťokámen, barmská hra s nekreativním názvem, hraje?

  • Sednete si do kruhu a na zem mezi sebe nakreslíte kruh. Do písku, křídou, to je fuk… kruh má cca 40 cm v průměru.
  • Nasbíráte si kamínky, řekněme mezi deseti až patnácti.
  • Jeden hráč-vrhač vezme všechny kamínky do dlaní, ty zvedne nad kruh a z výšky tak 60 cm kamínky pustí.
  • Některé kameny zůstanou uvnitř kruhu, jiné se odkutálí, odskočí… A ty mimo kruh se dají pryč.
  • Ostatní hráči si prohlédnou, kde kameny leží, jaký tvoří obrazec… a samozřejmě se snaží si polohu šutříků zapamatovat. Pak si zakryjí oči.
  • Hráč-vrhač, který kamínky pouštěl z dlaní, jeden kamínek nepatrně posune.
  • Barmské děti, které hru hráli na písečné pláži řeky Irawadi, posunovaný kamínek ze spodu vždy olízly. Na olíznutí se přilepil písek a díky tomu měly kontrolu, že jim hráč-vrhač, nekecá.
  • Hráč-vrhač řekne, že hotovo.
  • Ostatní děti si mezi sebou střihnutím určí pořadí, v jakém budou hrát.
  • A pak už se jen snaží určit kámen, který vrhač pohnul.
  • Ten či ta, kdo správně určí posunutý kamínek, se stává vrhačem.

 

A tak pořád dokola, dokud vás to baví. A Barmančata to tedy bavilo setsakra dlouho…

 

TAGS
RELATED POSTS