Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Leden s čistým domem

By on 1.1.2018

…nebo pokojem…

…nebo aspoň stolem!

 

Na každé cestě, při životě s místními kmeny, se utvrzuji v přesvědčení, že:

  • …na materiálních věcech nezáleží, nebo aspoň ne moc
  • …čím méně věcí mám, tím více mentální kapacity mi zbývá (a to zejména na to důležité, jako bytí s blízkými, vnímání toho, co je tady a teď)
  • ….zaměření se na vlastnění věcí odtrhává od žití (po vzoru „mít nebo být“ Ericha Fromma)
  • …člověk toho k životu a štěstí moc nepotřebuje

A tak jsem už před více než rokem rozjela svou blogovou, ale i vysoce osobní agendu, kterou by trochu vzletně a s notnou dávkou patosu šlo nazvat: zbav se věcí a žij!

Ale pořád to trošičku drhlo. Vyhazovala a třídila jsem v manických vlnách o sto šest, psala o dobrovolné skromnosti a postupně pro tuto životní změnu získávala svého manžela. Ale hlavně jsem pro ni nejdříve musela získat sebe sama.

 

Spojit rozum s emocí a vůlí – jen pak lze v životě něco změnit

Ono rozhodnout se pro to, že nebudu lpět na materiálních věcech je jedna věc. Ale skutečně na nich nelpět je věc druhá. Potřebovala jsem víc než rok, abych nejen racionálně, na úrovni rozumného human sapiens, ale i na úrovni savčího a plazího mozku, došla k tomu, že nepotřebuji hromadit věci. Aby moje emoce a činy byly v souladu s tím, co rozumově chci.

Asi jsem musela zlomit dávno zakořeněné pudy i v moderní době získaná přesvědčení a ztotožnit se s tím, že…

…bída nepřijde a schovávat věci pro strýčka Příhodu nedává smysl

…moje hodnota se neodvozuje od toho, co vlastním

…věci mě neučiní ani šťastnou, ani milovanou

…vlastnění zbytečností nedává člověku jistotou v proměnlivém a nejistém světě

 

Proč (ne)shraňujeme pitominy

Když se chcete zbavit věcí a žít vědomě a dobrovolně skromně, musíte se vypořádat s dvěma protichůdnými motivy, které se v západním člověku sváří:

S motivem tradičním – strachem z bídy a horších časů, který velí schovávat a schraňovat, protože jednou bude hůř.

S motivem kapitalistickým, materialistickým a moderním – který nás přiměl uvěřit, že jsme tím, co vlastníme a našeho hodnota se odvíjí od materiálního bohatství.

Vyrovnání se s oběma pocity asi musí v člověku dozrát, na úrovni rozumu, pocitů i vůle. Ale mě ve „zrání“ dvě věci pomohly a dovedly mě k tomu, že tradiční i moderní motiv pro shromažďování věcí, jsou vlastně blbost. Protože je blbost, ….

  • …pokud shromažďuji věci, abych z nich odvodila svou hodnotu. Cena člověka vychází z jeho činů a slov, nikoli z toho co vlastní. Z tohoto mě vyléčili moji přátelé z řad divochů. Život s nimi. Život bez zbytečných věcí. A zkušenost s tím, jak šťastní mohou být lidé bez ohledu na materiální bohatství. Nebo spíš chudobu.
  • …schraňuji-li hovadinky z pudu přežití, protože kupa krámu mi stejně nepomůže. Televize mi život nezachrání. Pokud se chci sychrovat na horší časy, měla bych si koupit zahrádku, ne shraňovat pitominy… Z tohoto člověka asi zachrání jen kombinace zdravého rozumu a pro někoho možná iracionální víry, že svět se neřítí do horoucích pekel a je relativně bezpečným a dobrým místem k životu.

 

Měsíční vyhazovací výzva: ideální začátek nového roku

A když mi tyto věci, nejen na úrovni rozumu ale i emocí a vůle, opravdu došly, narazila jsem na VÝZVU formulovanou Veronikou Hurdovou, alias Krkavčí matkou (http://www.krkavcimatka.cz/)  v její knize „Vyhoďte je v domu ven!“ (ke stažení zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScgsvo2v3y9lzarZBVk3MaPY-HtD5dlTB03CnLfwiL23-7sBA/viewform?c=0&w=1 )

Výzva spočívá v tom, že každý den vyhodíte tolik věcí, kolikátého zrovna ukazuje kalendář… Tedy prvního jednu věc, druhého dvě věci a tak až do jednatřicátého.

A protože pod vlivem mých neustálých a občas jistě otravných úvah o postmaterialismu a skromnosti dozrál i manžel, šli jsme do výzvy společně. S jistými obavami, zda to zvládneme, jsme prvního prosince vyhodili první věc… A asi jsme ani nevěřili, že to dotáhneme až do 31. prosince.

Ale podařilo se!

Z naší domácnosti se odporoučelo 496 věcí.

 

Štěstí třídících a vyhazujících maniaků

Zrovna teď sedíme v bytě zabordeleném tříděním všeho možného i nemožného. Posloucháme americký folk, popíjíme víno, brodíme se hromadami věcí a chodbu zaskládáváme pytli na charitu i výhoz. A je nám strašně dobře.

Koneckonců, jak jinak může člověku být, když jsou Vánoce a všude kolem je bordel jak v tanku. Hromady vytříděných věcí, stohy papírů k probrání… A uprostřed všeho toho, snad jako připomínka vánoční atmosféry, trůní adventní věnec.

Ne, fakt. Bordel nebordel, tyhle třídící dny jsou skvělé. Nabíjí nás energií a nějak uvolňují nejen místo v bytě, ale i v našich hlavách.

A s každým dnem vyhazování (resp. darování na charitu, do škol apod.) se cítíme lépe. Skutečně jsme během jediného měsíce prožili neuvěřitelné uvolnění, pocit, že se nám snáze dýchá. A čím více věcí jsme se zbavili, tím snazší bylo vyřadit další!

Zatím máme daleko k minimalismu. Ale už před výzvou jsme měli méně věcí než běžné domácnosti, nevlastnili jsme žádnou televizi, kávovar, mikrovlnku, žádné speciální jednoúčelové kuchyňské náčiní…ale i tak se našlo spoustu věcí, co nás jen zatěžovali.

 

Tak do toho běžte taky!

Začněte leden s čistým domem!

A čistou myslí (nebo srdcem, pokud jste přes pocity), ať máte v novém roce kapacitu pro to, co má opravdu cenu!

 

 

 

Bonus: 496 + 4 věci, které jsme vykázali z baráku

A pokud hledáte inspiraci, čeho všeho se lze zbavit nebo nevěříte, že lze najít 500 věcí na vyhození i v domácnosti, která zrovna nepatří choromyslnému sběrateli, tak jsem pro vás vše zapsala. Celý měsíc poctivě sepisovala každou věc, které jsme se zbavili. No, popravdě jsem asi na nějakou zapomněla, ale to snad neva… Takže se můžete zabrat do studia tabulky. Protože tabulky, ty já miluji! 😊

 

54 Kusů bižuterie (náušnice samozřejmě počítané po párech) – nechala jsem si jen kvalitní, minimalistické, snadno kombinovatelné šperky a pak ty, které pro mě mají citovou hodnotu, nebo to byly dárky od mých milovaných (naštěstí se tyto dvě množiny zcela překrývají 😉 ).
51 Kusů oblečení, které nám nesluší, nesedí, necítíme se v něm dobře, nehodí se k nám.
47 CéDéček a DíVíDíček – k čemu v dnešní době jsou, že?!
44 Kusů kosmetiky. A to té, kterou si už nikdy znovu nekoupím (a to nemyslím jako značku, ale jako typ kosmetiky). Takže letěly: tužidla, makeupy, jednoúčelové krémy, kompletně chemická kosmetika na vlasy a tělo… Koneckonců už skoro rok se držím kosmetického minimalismu, který mě osvobodil. Dal mi více času (nemusím se sáhodlouze něčím patlat), šetří mi peníze, cítím se lépe a snad i tu pleť mám lepší.
43 Knih. Takových, co už číst nebudeme, nemají pro nás smysl – putovaly zejména do škol a antikvariátů. Do popelnice jsem vyhodila jen jednu. Roky byla schovaná ve spodním šuplíku – byla to knížka „Jak jsem se mýlil v politice…“ Ano, od Miloše Zemana. Kdysi mi ji kamarádi, vtipálci jedni, ze legrace dali…
19 Pásků. Fakt nechápu, proč jsem jich měla tolik. Nechala jsem si jen kvalitní, kožené, které se hodí skoro ke všemu.
15 Kuchyňských potřeb a serepetiček. Zejména různé plastové obracečky, naběračky, jednoúčelové pomůcky… Blížím se tak své vysněné kuchyni bez plastů a vybavenou jen minimalistickými mnohoúčelovými pomocníky, jak to bylo za našich prababiček…
15 Laků na nehty.
13 Příslušenství a doplňky k elektronice.
13 Párů ponožek, co jsou už spíš pro ostudu.
11 Kancelářských potřeb.
10 Šanonů se zápisků z vejšky.
10 Kusů duplicitního nářadí, nepotřebných součástek
9 Deskových her, které moc nehrajeme a které ještě skvěle poslouží ve školách.
9 Povlečení & ručníky & utěrky, které se nám už nelíbí, jsou opotřebované a nepoužívané
9 Obalů na květináč
8 Plastových dózy
7 Kalhotek, co už nevypadají hezky a nechtěla bych, aby mě někdo viděl a nedej bóže mě v nich přivezli do nemocnice 😊
6 Polštářků.
6 Podprsenek. Těch, co nepadnou dokonale, nelichotí mi a nebo jsou takové, že kdybych se někde omylem obnažila, měli by mě za šmudlu. Nebo za tu, co si neumí vybrat správnou podprdu.
6 Krabic od elektroniky.
6 Slovníků a brožurek s cizojazyčnou gramatikou.
5 Sad letáků, prospektů a památek z cest.
5 Šátků & šál, které jsem už druhý rok neměla na sobě, nebo se ke mně nehodí.
5 Serepetiček na manikúru.
5 Kabelek, které už nenosím (zbyly mi tři na běžné nošení a tři společenské do divadla a na plesy)
4 Kartáče na vlasy.
4 Dekorativní světýlka.
4 Boty.
3 Návleky na nohy.
3 Kosmetické taštičky.
3 Obrazy.
3 Hračky.
3 Trenky.
2 Šanony se studijními podklady, vytištěnými články.
2 Ozdobné dřevěné krabičky, pořadače na šitíčko (které se mi do nich stejně nevejde).
2 Tašky na notebook.
2 Lahve alkoholu.
2 Čepice.
2 Šanony dat z výzkumných projektů.
2 Obří stohy papírů.
2 Prázdné nadbytečné šanony.
2 Stojánky na tužky.
2 Zámky.
2 Záložky do knížek.
2 Kožené desky na dokumenty.
2 Tempery.
1 Mobil.
1 Podložka pod notebook.
1 Světlo na kolo.
1 Numerická klávesnice k notebooku.
1 Projektor hvězdné oblohy.
1 Váza.
1 Pánev.
1 Skřipec do vlasů.
1 Žehlička.
1 Kleštičky na řasy.
1 Točna na cvičení.
1 Deštník.
1 Autodráha.
1 Klobouk.
1 Dřevěný model postavy na kreslení.
1 Mixér.
1 Stará nabíječka na telefon.

 

Vše jsme pečlivě vytřídili, darovali školám, na charitu… Protože stejně jako hromadění věcí, tak ani jejich rychlá spotřeba není ničím, co by se mi líbilo…

TAGS
RELATED POSTS