Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divopraxe travel hack

Socka v Africe: anebo jak cestovat Afrikou skutečně nízkonákladově

By on 19.12.2017

Od návštěvy Afriky mě po dlouhá léta odrazovalo staré známé cestovatelské moudro: cestování po Africe je drahé!

Letos jsem se tam vydala a musím uznat… jo, je to pravda. Cestování po Africe je drahé. Přesto se dá aspoň trochu hacknout.

Když počítám kolem a kolem, snížila jsem náklady tak na polovinu oproti ostatním cestovatelům. A to počítám jen ty dny, kdy jsem cestovala – dny, kdy jsem žila zadarmo u místňáků nepočítám.

Chystáte-li se do Afriky, třeba se vám některý z těchto hacků bude hodit!

 

Afrika pro socky

Chcete-li cestovat jako socka, nesmíte být líní. To je základ – buď jste líní a chcete šetřit síly, nebo šetřit peníze. Oboje nejde.

Jako socky v Africe budete víc mluvit, víc chodit a nebudete spát na měkkém. Pokud jste ale na tom jako já a rozhodujete se mezi tím, zda zůstanete doma, nebo snesete trochu toho nepohodlí…tak, se vám třeba následující tipy budou hodit.

 

Jak ušetřit na jídle

Tak jako všude na světě i v Africe ušetříte, pokud se vyhnete turistickým restauračkám a budete jíst ve vývařovnách pro místní.

Překvapivě mají velký výběr, královské porce a pokud se zeptáte, kromě kukuřičné hmoty (sadzy, ujali, nshimy…prostě nechutné hmoty požívané napříč Afrikou) vám uvaří rýži. Mají ji skoro všude, ale většinou si o ní musíte říct. Protože ji tají! Také se vyplatí vozit si krabičku a zbytky si nechat na večeři. Tímto stylem vám na denní jídlo může stačit 60 Kč.

Za levňačku seženete i ovoce a zeleninu. Ale ne v obchodech! Musíte se vydat na místní trh. Měla jsem dny, kdy jsem žila z deseti rajčat, dvou cibulí a asi šesti mang. A stačilo to!

 

Jak bydlet za hubičku

Čím méně navštěvovaná země, tím dražší ubytování. A to i v noclehárnách v hostelu. Osobně prohlašuji, že na noclehárny jsem příliš stará. Prohlašuji to od svých jednadvaceti. A vyhýbám se jim jak čert kříži.

Naštěstí v Africe si prakticky v jakémkoli ubytování můžete za nějakých 5 – 10 dolarů postavit stan. Ubytování a lodže jsou zabezpečené a hlídané, tak ve stanu můžete beze strachu nechat věci, sprchy máte k dispozici a pokud si dobře vyberete, tak se můžete i neomezeně rochnit v bazénu. A to je za tuhle cenu a v africkém vedru nedocenitelný luxus!

Takže chcete-li ušetřit na ubytování – stan s sebou!

 

Jak minimalizovat ceny dopravy

Zapomeňte na taxíky a stopujte. Překvapivě v Africe stopaře berou a většinou si ani o žádné peníze neřeknou! A celou dobu jsem se na stopu cítila bezpečně.

Své stopařské umění – nebo možná spíš charisma socky –  jsem nakonec vylepšila natolik, že mi zastavovali i taxikáři a vozili mě zadarmo.

Vedle stopování ještě můžete vsadit na lokální dopravu pro místní – autobusy a sdílená taxi. Jen se na jejich stanoviště nesmíte ptát v hotelu, protože vám budou tvrdit, že žádné autobusy nebo sdílené taxíky neexistují… chtějí kšeft pro své řidiče. Logicky. Nebo si jen neumí představit, že byste v malém kombíku byli ochotní jet ve čtrnácti lidech. Místňáci holt často odlnost nás, socek z Evropy, podceňují.

Prostě na možnosti dopravy se neptejte v hotelích, ale běžných turismem se neživících místňáků na ulici. Používáním místňácké dopravy můžete srazit náklady až na pětinu ceny, kterou byste zaplatili za soukromý transport.

 

Jak smlouvat, když jste Čech v Africe

Smlouvat jde o všem. Včetně cen safari. Mně se podařilo usmlouvat dvoudenní safari na polovinu původně požadované ceny. Navíc jsem smlouvala u prostředníka – a když jsem si u organizátora safari sečetla jeho ceny, byl součet vyšší, než co jsem zaplatila. Možnosti smlouvání jsou prostě i v oblasti turistických služeb neomezené.

A jaké smlouvací finty se mi osvědčily?

  • „Mám malý rozpočet a více dát nemohu…“ stačí opakovat a opakovat, oni povolí, protože kšeft chtějí. Tohle funguje, pokud nejste smlouvací typ, který umí hrát tyhle hry a říct si svou první nabídkou o totálně nesmyslnou a podhodnocenou cenu. To já neumím. Ale umím trvat na své jedné jediné nepodkročitelné ceně.
  • „My Češi nejsme tak bohatí, jako lidé ze západní Evropy…“ Tohle tvrzen í místní snadno pochopí, navíc je pravdou a jistě ho zvládnete říct přesvědčivě. A pokud navíc místo „lidí ze západní Evropy“ dosadíte výčet národností a umně a nenápadně mezi ně zahrnete i bývalou koloniální velmoc, která danou africkou zemi ovládala, máte napůl vyhráno.
  • „Jeden můj kamarád tady ze Zimbabwe v Česku studoval…“ skoro každý ve většině Afriky zná někoho, kdo studoval v Česku. A pořád vnímají jako velkou pomoc své zemi všechny ty studentské programy, jimiž komáři před rokem 1989 podporovali své spřátelené africké diktátory. No a stačí to zmínit a velká část Afriky je povolnější vyjít vám vstříc.
  • „Můžu spát ve stanu/vezmu si vlastní jídlo…“ prostě nabídněte, že snížíte náklady na minimum a uskromníte se.

A nebojte…rozhodně jsem chudáky Afričany neoškubala na kost. V turistickém průmyslu se točí neskutečné prachy, ceny jsou přemrštěné – svým smlouváním u poskytovatelů turistických služeb nikoho nevykořisťujete, ale jen hájíte své zájmy. A ještě ke všemu pomáháte narovnání podmínek na trhu. Takže vlastně pácháte dobrou J

Mimochodem, když jsem smlouvala safari, tak jsem v rámci nabídky snížení nákladů navrhla, že budu spát ve stanu a že nepotřebuji tři jídla, ale jen jedno – večeři. Nakonec to dopadlo tak, že v lodži, kde jsme bydleli, mi stan zakázali (protože byli hrdí na své krásné luxusní domečky a komfort, který poskytují všem) a ubytovali mě v luxusním domku na stromě. A když jsem jim řekla, že mám zaplacenou jen večeři, mávli rukou a prý že když už vařili, tak jeden hladový krk je jedno… A tak jsem dostala oběd, svačinu, večeři, snídani, svačinu a oběd…

 

Podobné fígle jako při smlouvání safari a služeb platí i při smlouvání na trhu. A pak ještě fungují věci na výměnu. Všichni touží po věcech z Evropy – a proč nevyměnit pastelky, obnošené šaty nebo zbytek šamponu za náušnice, africký buben nebo krásný vzorovaný šál? Takže myslete na to předem a pastelky berte s sebou!

Na trzích samozřejmě smlouvám s rozmyslem. Trhy pro místní většinou nejsou příliš předražené a já nechci dřít o poslední kačku babičku prodávající manga. Pro nákupy obecně platí:

  • Místňácké trhy s ovocem, zeleninou a běžným zbožím nejsou předražené. Většinou se jen zeptám, zda je možná sleva…a pokud není, neřeším. Koneckonců během pár dnů si člověk udělá představu o skutečných místních cenách.
  • Turistické trhy mají většinou strašně napálené ceny a smlouvat obchodníci prostě umí. Tady si dopředu v hlavě stanovím cenu, a protože nerada hraju klasické smlouvací hry, trvám na jedné ceně. A buď dopadne, nebo ne… Většinou dopadne J
  • Nákupy od místních ve vesnicích, s nimi žiju. Občas chci něco koupit i ve vsi, kde nějakou dobu žiji a kde jsem si udělala přátele. A přátelé si málokdy řeknou o peníze. Prostě mě vyzvou, ať dám, kolik mohu a na kolik si věci, kterou chci, cením. A to je sakra těžké… Třeba teď jsem si ze své ndebelské vesnice přivezla ručně vyřezávanou stoličku. Tady cenu stanovuji tak, že k hodnotě věci (zvážím náročnost její výroby, kolik takových věcí mají ve vesnici, jak cenný je materiál) připočtu náklady, které měli místňáci se mnou – minimálně na jídlo. A dám jim peníze s tím, že je to poděkování a příspěvek. A vlastně je to i jediný způsob, jak svým hostitelům dávám peníze. Jako pouhé poděkování za ubytování a stravu totiž nedávám peníze nikdy. Raději dávám dárky – ať již přivezené z Čech, nebo jim prostě v nejbližším obchodě nakoupím. Nekazím přátelství penězmi a nechci místňáky zvykat, že Evropané jsou zdrojem snadných dolarů.

 

Jak si přivydělat v Africe

Pokud jste socka v Africe, nemusíte se soustředit jen na to, ajk ušetřit, ale i jak vydělat!

Bylo pro mě překvapením, že většina hostelů vykupuje kempingové vybavení, které jinak není příliš dostupné. Pokud tedy potřebujete posílit svůj africký rozpočet a doma máte stany, spacáky, karimatky, čelovky…které už nepoužíváte, vezměte je s sebou! Dost afrických aerolinek má královské limity na zavazadla a tak není nic snazšího, než sbalit své nepotřebné vybavení a v Africe ho střelit.

Pokud nechcete riskovat a táhnout s sebou něco, co třeba neprodáte, zkuste nejprve obeslat mailem pár hostelů ve vaší první destinaci. Věřím, že některý z nich po takové nabídce skočí!

 

 

Stejně je nízkorozpočtové cestování větší zábava, než to, kde si můžete dovolit vše!

A co ušetříte na jedné cestě, můžete utratit na jiné 😉

Prostě ať žijí socky!

TAGS
RELATED POSTS