Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

My bezvýznamní: o miliardách životů roztroušených po planetě Zemi

By on 18.11.2017

Alespoň jednou za každou cestu, mě přepadne takoví divný pocit, který asi dějiny vtiskly bílému muži. V mém případě bílé ženě. Nebo lépe řečeno Evropance, která má falešný pocit, že je v centru dění. Je to jen pošimrání vzadu v hlavě, nic racionálního. Ale někde to tam je… Vlastně ten pocit nesouvisí ani s barvou kůže a ani s pohlavím, jenom s tím, čemu přisuzujeme význam…

 

Syndrom nadřazenosti Evropana

Představte si, že projíždíte nebo procházíte africkou savanou. Kolem prach, trnité keře a pár hliněných chýší plných lidí. Mladých, starých a hlavně dětí. Lidí, kteří pravděpodobně nikdy v životě neopustí svou zemi. Kteří se sice naučí číst, psát, počítat a dokonce i dobře anglicky (protože zde, v Zimbabwe i Zambii je angličtina úředním jazykem zprostředkovávající porozumění mezi desítkami kmenových jazyků). Ale veškeré informace, které se k nim dostanou, jsou upraveny propagandou. Vlastně neznají nic než savanu a silnici spojující ji s nejbližším městem. V chýši se rodí, plodí své děti, vychovávají je, milují a v chýši umírají. A to je vše. A při letmém pohledu na jejich život se dostavuje právě ten arogantní pocit bílého muže: na světě je tolik lidí, tak bezvýznamných, o kterých nikdy nikdo neuslyší…

Hej, vy všichni cestovatelé, zažili jste to také někdy?!

 

Výživná léčba pocitu vlastní významnosti

Ale pak stačí pár potřesení rukou, úsměvů, plácnutí s dětmi a „bezvýznamní“ dostanou jména, příběhy a najednou je zřejmé, jak významní jsou. Jejich rozvětvené rodiny je milují. Pomáhají svým blízkým. Snaží se dělat to nejlepší pro své blízké, sebe a stále častěji i pro své okolí.

Stačí pár dní a i pro mě jsou významní. Noví přátelé. Mnohdy víc než to – při životě s místními na nich závisím minimálně svým zdravím, někdy možná i životem.

 

Syndrom takřka vyléčen…ale jde to ještě dál

A pak se zkusím podívat africkým okem k nám do Evropy. A najednou jsme my ti bezvýznamní. Asi víc hýbeme dějinami, světovým řádem, ekonomikou. Ale jediné, co dodává našim životům význam je stejné, co jej dává všem těm Afričanům v chýších:

  • Ti, které milujeme.
  • Ti, kterým pomůžeme.
  • To, co vykonáme.
  • To, že se snažíme neškodit sobě, bližním, svému okolí.
  • To, když se nám někdy zadaří udělat aspoň málo pro to, aby byl svět o něco lepším místem.

Všechny významné věci jsou významné jen proto, že jim někdo význam přisoudí. Nic víc, nic míň. A ty nejvýznamnější věci a změny přichází tiše, nečekaně, často neviditelně. Na holubiččích nožkách, mohli bychom říct spolu s Nietzschem.

Taková je významnost nebo nevýznamnost našich individuálních skutků. A pak jsou tu ty velké, světodějné věci.

 

Ani „velké“ dějiny nejsou až tak velké

Pro mě významná volba dalšího českého prezidenta. Diskuse o našem vztahu v Evropské unii. Skládání naší vlády. A vlády německé…

Na druhé polokouli jsou to věci bezvýznamné. Pravidelně se snažím číst noviny, poslouchat rádio, občas juknout na místní zpravodajství. A co hýbe africkým éterem? Samozřejmě puč v Zimbabwe. Čínské investice a diskuse, zda prospívají či škodí. Uprchlická krize Rohingů v Myanmaru. A kritika Trumpa.

I u těch velkých a světodějných událostí je významnost dána tím, z jaké dálky – geografické i ideologické – se na ně díváte.

 

Jak dát vlastnímu životu význam – z lidské i té „velké“ globální perspektivy

A tak se učím pokoře.:

  • Zbavuji se předsudků, že my – hrdá Evropa – jsme tím pupkem světa.
  • Zbavuji se předsudků, že významný život je ten, který je vidět na sociálních sítí, který získá vnější ocenění.
  • Zbavuji se předsudků o bezvýznamnosti druhých a významnosti své.

 

A dochází mi ještě pár věcí:

Jasně, dění v Evropě a na naší politické scéně je a zůstane pro mě důležitým. Ale všechny jaderné testy Severní Koreje, všechna urážlivá vyjádření Trumpa, všechny výkyvy ekonomiky jsou ničím v porovnání s problémy, které trápí všechny země světa:

  • Nadprodukce odpadu.
  • Nadměrná spotřeba.
  • Znečištění ovzduší.
  • Odlesňování planety.
  • Plýtvání potravinami.

To jsou ty pravé globální problémy. Ty, které mění celý, skutečně celý svět! A navíc právě ty má každý z nás ve svých rukou.

Možná zde je klíč k tomu, jak každý den přispět k tomu, aby byl svět o něco lepším místem k životu.

Možná tyto střípky odpovědnosti mohou udělat náš život o něco významnějším. Nejen pro nás samé, nejen pro naše blízké, ale pro svět jako celek.

 

A tak si i z této cesty odvážím dvě ponaučení. Dva imperativy, které chci následovat, aby můj život byl alespoň trochu významný:

Miluj své blízké, naslouchej jim, pomoc, buď tu pro ně.

Žij odpovědně, protože i ty přispíváš k tomu, jaký svět je a jaký bude pro ty, co přijdou po tobě.

TAGS
RELATED POSTS