Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Čtu si zprávy z Česka a nestíhám se divit – tak nenávistní opravdu jsme?

By on 14.11.2017

Po pár dnech jsem se dostála k jakž takž pořádnému připojení k internetu a s chutí se pouštím do čtení zpráv. Chuť brzy přejde… Co se to jen doma děje?

  • Výhrůžky smrtí dětem z teplické školy.
  • Napadení programátora původem ze západní Afriky v tramvaji.
  • Urážky kvůli fotce humanitárního pracovníka s africkou dívkou v náručí.
  • Výroky poslanců SPD o Židech, Romech, muslimech.

 

Nestíhám se divit. Co to má sakra být! To je opravdu moje země, můj domov, místo, kam už se zase těším?

Tak ostře to kontrastuje s tím, co tady, pod africkým sluncem a v zemi relativního nedostatku prožívám:

  • Zažívám neuvěřitelné přijetí a pohostinnost lidí, kteří se se mnou dělí o to málo, co mají. Kteří se o mě starají a učí mě porozumět jejich zemi.
  • Každý den mě provází okouzlující úsměvy dětí, jejich prostá radost z chvilky hry, trochy jídla a z možnosti prostě jen být – růst, učit se a radovat se.
  • Od místních se učím radovat se z prostého tady a teď. Zapomenout, kolikátého je, co všechno musím udělat, prostě jen žít a radovat se z každé maličkosti, která je mnohdy tím největším zázrakem.
  • Prožívám pokoru a vděk za to, jak dobře a poklidně se my, obyvatelé střední Evropy máme. Máme co jíst, dožíváme se vysokého věku, máme dostupnou zdravotní péči, příznivé klima, bezpečí mír, (zatím i) politickou i jinou svobodu.

Tohle vše je moje každodenní realita. Realita člověka, který se producíruje vesnicí jako jediná bílá kůže. Člověka, který spoustu věcí neumí, nezná a občas poruší místní kulturní zvyklosti, udělá něco lehce nevhodného. A víte co se pak stane? Vůbec nic!

Možná proto jsem o to víc vytočená, když si čtu, co teď hýbe mojí zemí.

 

Doma, v Evropě, v Česku, v Praze… v místech, které jsou mi domovem a na které tu tak ráda myslím, se děje naprostý opak. Žádné přijetí, žádné úsměvy, žádná prostá radost a už vůbec ne žádná pokora.

Vyhřezává nenávist, osočování druhých, fyzické násilí, které se maskuje a snaží se vysvětlit sebe sama jako strach, frustraci, nejistotu.

Ale proboha strach a frustrace z čeho?! Jistě, jsou věci, kterých je možné se obávat, které nejsou hezké a tak… Ale žijeme ve společnosti nadbytku. Své životy máme ve svých rukou a jsou přesně takové, jaké si je uděláme. Protože, dámy a pánové, my máme vše – všechny nástroje, abychom své životy utvářeli k obrazu svému. Když chceme. Když máme odvahu. Když jsme ochotní máknout.

Kde víc bych si to, sakra, měla uvědomit, než uprostřed suché Afriky s kručícím žaludkem?

 

Jistě, Afrika není natřená narůžovo. Není sluníčková, přestože sluníčko tu praží jak ďas, mrcha jedna. Není plná veselých koťátek a jednorožců zvracejících ze samého štěstí duhu. Jsou tu lidé nemocí, chudí, protivní, snažící se mě podvést a vytáhnout ze mě peníze, občas se někdo opije, vzteká se… Prostě lidé. Dobří i špatní, tak jako všude. A skoro každý z místních by měl důvod pociťovat strach a frustraci. Přesto se jich většina usmívá, snaží se naplno vychutnat každý okamžik prosté radosti. A ke mně, odlišné barvou kůže, chováním i mluvou, se chová hezky.

 

Zkusme se na chvilku jen radovat z maličkostí. V dětských úsměvech vidět jen a jen dětský úsměv (a nehledět na to, jakou barvu má tvář, co se usmívá). V druhém člověku vidět nejprve člověka jako takového, s vlastním příběhem, radostmi i trápeními, přáteli a rodinou, která jej miluje. Zkusme si nejdřív říct, co všechno máme a za co můžeme být vděční. Až pak můžeme dát na druhou misku vah své obavy, nejistoty a věci, co nás v měnícím se světě děsí.

Schválně, kam se převáží misky vašich vah?

TAGS
RELATED POSTS