Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog divožáci divožáci světa edunomád putuje

Být součástí komunity! První a poslední přikázání ve výchově ndebelských dětí

By on 14.11.2017

Když se procházím vesnicí, popelí se mezi domy spousta dětí. Čtyři tu žijí stále, jiné přichází ze sousedních vesnic. V mé vesnici žijí tři chlapci: Mikey (3 roky), Wuwu (9 let), Nawuto (12 let) a šestiletá dívenka Michel. Jedno mají tyto děti společné, tedy krom toho, že je jejich kůže černá a hlaďounká a že jsou příbuzné: jsou neuvěřitelně klidné, přesto hravé a zvídavé, mazlivé a otevřené a neustále připravené pomoci se vším, co je potřeba.

Ostatně tak to má většina vesnických dětí třetího světa. Ostatně proto mimo jiné jsem se začala věnovat „edunomádění“, abych přišla na to, čím se inspirovat pro výchovu ochotných, empatických, klidných a šťastných dětí.

 

Když se na toto tajemství ptám jejich rodičů, odpovídají mi zde, v ndebelské vesnici kdesi uprostřed vyprahlé Zimbabwe stejně:

Nejsou žádná pravidla, kromě jednoho. A to platí pro děti i dospělé bez výjimky.

Buď platnou součástí komunity – to je tvé první a poslední právo i povinnost.

 

Co znamená „být součást komunity“

V praxi to znamená jediné. Zdejší lidé svým životem a smrtí závisí na ostatních. Na jejich pomoci a podpoře, na tom, že celá vesnice funguje jako jeden organismus. A v organismu vesnice probíhá řada procesů:

  • Těch, co vedou k přežití – nošení vody, vaření, úklid, oprava domů
  • Těch, co vedou k radosti a štěstí – hry, povídání, smích (ideálně dlouhý a hlasitý)
  • Těch, co vedou k rozvoji a učení – povídání příběhů, zkoušení řemesel, vysvětlování tradic a víry

Všeho, co se děje ve vesnici, se mohou děti účastnit. Ale jen tak, aby byly platnou součástí celého procesu. A děti nějak – bez napomínání, okřikování a ujasňování vědí, co se čeká. Proto neruší, neotravují, nedomáhají se vztekem a křikem ničeho. Když chtějí pomazlit a být středem pozornosti, prostě přijdou a vždy se najde ochotná náruč, která je obejme. Často je to ta moje 😊

A když děti přestane bavit práce, jdou si po svém – stavět z písku, honit se, kopat si do mičudy umotané z igelitových sáčků, nebo prostě jen objevovat okolí a stavět si své vlastní chýše… Hrát si mohou kdykoli a jakkoli, vždyť i hra patří k jednomu z nejdůležitějších procesů ve vsi – k radosti a štěstí.

A potom zas přijdou a přiloží ruku k dílu, tu poklidí, tam něco nakrájí, tu rozdělají oheň, nebo umyjí nádobí. Nikdo jim to nemusí říkat. A nikdo jim ani neříká, kdy a jak to mají udělat! Prostě všichni vědí, že třeba takové nádobí má být umyto někdy mezi obědem a večeří, aby bylo po setmění z čeho jíst. Ale jestli se na to děti vrhnou hned po jídle, v průběhu odpoledne, nebo když se započne vaření…to nikdo neřeší.

 

Funguje to nějak samo od sebe

Vše funguje organicky. Když se objeví nějaká práce, kterou je třeba udělat, vždy se najde pár rukou, které se jí chopí. Nikdo nikomu nemusí nic říkat. Ptám se, jak je to možné. Ko Mpisi se směje:

Vždyť jsem to právě řekl – být platnou součástí komunity! To znamená, že vždy nejdříve vidíš celek, rodinu, vesnici a pak teprve své zájmy.

Jako součást komunity myslíš nejprve na „nás“, na všechny, pak teprve na sebe.

A když tak fungují všichni, tak pak každý má víc času právě na sebe – svojí radost, zábavu a učení.

A dospělí v tom jdou příkladem. Děti vidí stejné vzorce, klidu, vzájemné pomoci a radování se z prostých maličkostí všude kolem sebe.

 

Jsem moc šťastná, že těchto pár dní mohu žít jako součást komunity. Vidět nejprve celek a pak sebe.

 

Myslím, že mám motto pro svůj další život, pro to, jak jednou budu chtít vychovávat své děti.

Žij jako platná součást rodiny a komunity, to je tvoje první právo a povinnost.

Pomáhej, raduj se, uč se. Svobodně a kdykoli se ti chce.

TAGS
RELATED POSTS