Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje život s kmeny

Zrozeni v kuchyni: proč ndebelští muži nesmí prvních sedm dní vidět své dítě a jeho matku

By on 9.11.2017

V ndebelské vesnici jsou chýše – uplácané z hlíny a hovínek – obvykle otevřené a přístupné. Zvláště ty, které jsou srdcem vesnice a slouží jako kuchyně. Kdokoli může vejít, uvařit si čaj, přiložit ruku k dílu a pomoci s vařením.

Ale občas se stane, že i kuchyně je zavřená. Pokud jste žena, můžete se svolením vejít. Pokud jste muž, musíte se jí vyhnout obloukem.

Důvod to má jediný. Žena uvnitř právě přivádí na svět své dítě. Nebo jej již porodila. A i když se dítě už narodilo, nesmí muži dovnitř. A žena s dítětem nesmí ven. Po sedm dní.

U Masajů v Keni a Tanzanii tento čas, kdy žena s dítětem nesmí opustit chýši trvá ještě déle. Klidně půl roku.

 

Ndebelská kuchyně je kruhová stavba s ohništem ve svém středu a zemí z udusané hlíny. Strop je začouzen a ze střechy visí mastné černé krápníky. Přes den, když je venku kolem čtyřiceti stupňů, rozehřeje se kuchyně, ve které téměř neustále hoří oheň, na dobrých šedesát stupňů. A tam tráví týden žena se svým narozeným dítětem. Jí, chodí na záchod, kojí, povídá mu, mazlí se s ním… Přichází za ní jiné ženy, hovoří s ní, pomáhají, vaří….

Ale muž nesmí ani nahlédnout. První týden nesmí vidět své dítě. A už vůbec nesmí vkročit dovnitř. Kdyby tak učinil, mohly by jej postihnout strašné věci. Místní věří, že pohled na čerstvě narozené dítě může muži způsobit onemocnění, šílenství, nebo i smrt.

Je snad dítě nečisté? Nebo je něco špatného na ženě, která právě porodila? Napadá mě jako první. Ne, na dítěti ani matce není nic špatného, vysvětlují místní. „Dítě je příliš nevinné a čisté, než aby muž setkání s ním vydržel. Muži totiž často dělají špatné věci. Spí s jinými ženami než se svou manželkou, bojují, ubližují… A pokud by viděli tak nevinné dítě, nebo se ho nedejbože dotkli, nedopadlo by to s nimi dobře.“

Po sedmi dnech je čas, aby absolutní nevinnost dítěte skončila. Ženy roztopí oheň v chýši na maximum. Pálí i čerstvé dřevo tak, aby vytvořily co největší kouř. Když je chýše plná dýmu a matce i dítěti sotva stačí dech, otevřou se dveře a spolu s dýmem smí vyjít i žena a vynést své dítě.

Teprve tehdy je smí spatřit otec.

 

Kdykoli teď vařím v kuchyni, myslím na to, kolik dětí zde přišlo na svět. Kolik dětí s matkou trávili horké dny na těch pár metrech čtverečních, aby se dočkaly své kouřové lázně.

A také na to, kolik nemocných lidí zde bylo léčeno a kolik zemřelo. Kuchyně totiž  není srdcem vesnice jen proto, že poskytuje jídlo, ale proto, že všechny významné okamžiky života se odehrávají v ní.

Je-li někdo nemocen, je přiveden do kuchyně a léčen tam. Umírá-li starý člověk, nebo i mladý a nemocný, je opět odnesen do kuchyně, aby skonal tam, kde byl zrozen. A po smrti tam další den zůstává, než je pohřben. Aby se začátek a konec spojily.

V kruhové kuchyni se započíná i uzavírá kruh života a smrti.

TAGS
RELATED POSTS