Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje život s kmeny

Země se netočí a možná je placatá: setkání se zimbwabskou realitou

By on 6.11.2017

To se tak seznamujete se svou novou rodinou a sousedy v Zimbabwské vesnici a přijde vám, že vše je normální a skoro stejné jako u vás. Tedy krom absence vody, života v chýších, všudypřítomného oranžového prachu a toho, že vaši hostitelé prostě vypadají jinak. Ale mluví poměrně dobře anglicky (koneckonců angličtina tu je úředním jazykem), šprýmují, dělají si z vás legraci a vy ji zas můžete rýpat do nich… Prostě skoro jako byste je potkali u vás doma, kam třeba přijeli na studentský pobyt.

Ale tyhle chvíle známého a blízkého se umí změnit jako nějakým podivným africkým kouzlem.

.

Díváte se na měsíc, nestvůrně velký a oranžový. A najednou vězíte až po uši v kosmologické a astrologické diskusi. A dozvídáte se, že země se nehýbe a je to slunce, které ji obíhá.

A že těžko říct, zda je země kulatá, protože kdyby byla a někdo na druhé straně by dostal otázku „kde je nebe“, ukázal by úplně jiným směrem, než kam ukážete vy na této polovině světa. A to přece nedává smysl, no ne?

Zní to jako zajímavá debata, tak přispíváte, vysvětlujete. Třeba jsem začala mluvit o polární noci a polárním dni trvajícím mnoho měsíců. Nejdřív to bylo přijato jako hrozná sranda: „Hahaha, a když mají několik měsíců tmu, tak co dělají? Vstanou, řeknou, to je ale hezká, tma, tak přeji dobré ráno?“ A tak mi došlo, že mi nevěří. Povídala jsem dál, až pochopili, že to myslím vážně.

Smích vystřídalo zběsilé vrtění hlavou a zacpávání si uší a řeči o tom, že „to není možné“.

A pak, zase z ničeho nic, jeden z kluků říká: „To je ale tvá víra, já ji respektuji.“

Promluvil klidně, s nadhledem, jako to dělá většina z našich kulturních luhů a hájů při střetu s jinakostí.

A co pak zbývalo mě? Samozřejmě jen respektovat víru jejich. Koneckonců, pro praktický život, znamená vědecké poznání, na kterém si jako správný Evropan trvám a nedokážu z něj mentálně vykročit, také jen určitou víru. Způsob, jak rozumíme světu. Na našem jednání, na tom, zda jsme lidé dobří či špatní, to nic nemění.

A kdybych jejich jiné představy o světě nerespektovala, zatímco oni přijímají ty mé, nebyla bych ničím než arogantním barbarem.

 

Tak přeji krásný den všem, ať již si myslí, že žijí na zemi pohybující se nebo stojící, kulaté nebo placaté!

TAGS
RELATED POSTS