Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divopraxe travel hack

6 vychytávek pro pohodlnější a ekologicky odpovědné cestování

By on 25.10.2017

Cestuji nějakých 14 let. S batohem na zádech a tak nízkonákladově, jak snesu. Pravda, oproti své první cestě v osmnácti se hranice „nízkonákladovosti“ i „snesitelnosti“ posunula. Už dávno nespím pouze na ulici nebo v pangejtu za městem, obvykle si koupím aspoň jedno pořádné jídlo denně a ze stopování se stala pouze zábava, nikoli jediný možný způsob dopravy, páč na jiný nebyly peníze…

Ale za těch čtrnáct let jsem cestování, tedy hlavně balení vyšperkovala tak, že se cítím komfortně, i když náhodou někdy v tom pangejtu přespat musím 😊

 

A bez čeho ani za těch pár dnů zbývajících do odjezdu do Zimbabwe nevyrazím?

 

6 vychytávek pro nezávislé cestovatele, co si chtějí cestování usnadnit a ještě být na cestách odpovědní – k lidem i přírodě:

 

Sarung

Asi nejgeniálnější věc, kterou kdy Indonésané vymysleli! Teda, asi ji obšlehli od Indů, ale to neva…

Multifunkční bavlněný tunel, který nosí každý Indonésan pro každou příležitost: na odpočinek; ke studni na hygienu; při vedru ať luftuje; v zimě ať zahřeje; do kostela; do mešity; na slavnost; na zevlování…

V Indonésii jsem kouzlu sarungu podlehla a už bez něj nedám ránu doma ani na cestách. Jaké jeho funkce se nejvíce osvědčily pro cestovatele?

  • Odpočinek v horkém večeru. Sarung jde klidně navléct na nahé tělo, je příjemný na prosluněnou kůži a zároveň prefektně drží na místě.
  • Aby vás neočumovali. Nechcete se pařit v dlouhých gatích, ale šmírácké pohledy skenující vaše holé nohy vám taky nejsou příjemné? Odpovědí je opět sarung uvázaný jako sukně.
  • Mobilní převlíkárna. Indonéský sarung je prostě tunel – můžete se do něj nasoukat, chytnout si ho do zubů a převlíknout se kdekoli a kdykoli.
  • Deka na pláž.
  • Ručník na kdekoli.
  • Polštářek v autobusu.
  • Zahalení. Pokud potřebujete vejít do kostela, mešity, budhistického chrámu…prostě kamkoli, kde nejsou vaše tílko a nahá ramena vítané.
  • Přikrývka. V horkých dnech a tropických zemích nepotřebujete peřinu. A to ví i provozovatelé ubytování napříč Asií, proto vám jí ani nedají. Já ale bez nějaké lehké pokrývky prostě neusnu. Možná kvůli pocitu bezpečí, kulturní zvyklosti…nevím proč. Každopádně vím, že řešením je opět sarung 😊

 

Šampuk – tuhý šampon

Prvně jsem se těchto šamponů bála, ale službu prokáží stejnou, jako šampony tekuté. Navíc pokud si vyberete ty na čistě přírodní bázi, můžete si s klidným svědomím umýt hlavu i někde v řece a nevyčítat si, že vodu zanášíte zbytečnou chemií. Mimochodem, i když si vlasy budete mít někde ve sprše, tak ve většině zemí Asie stejně váš odpad steče do nejbližší říčky…

Šampuk má pro cestování prostě několik výhod:

  • Je malý a lehký, nepronese se.
  • Můžete si jej vzít na palubu letadla, což by vám u tekutého neprošlo.
  • Je ohleduplný k životnímu prostředí.

 

Neutrální jemné mýdlo, ideálně to pro mimina

Dlouho jsem před každou cestou řešila dilema: táhnout kosmetiku vs. nechat si vyrašit beďary? Většinou jsem nakonec zvolila druhou možnost 😊 Až jsem objevila řešení v hypoalergenních bio mýdlech – vybírám ideálně ty bez parfemace, bez chemie a ideálně určené na omývání miminek. Nevysušují, ale vyčistí. A vyčistí všechno, nejen vaši kůži – obvykle v těchto mýdlech na cestách i peru. Jsou skladnější ještě více než šampuky – na loňskou skoro čtyř měsíční cestu jsem vystačila s půlkou kostky mýdlo. A to vypovídá vše, ne? Jo, vím…vypovídá to buď že mýdlo dlouho vydrží, nebo že se zas až tak moc nemyju – pravda je asi někde uprostřed 😊

 

Nerezové brčko

Nerezové brčko přibylo mezi mé „must have“ teprve nedávno. Poté, co jsem se na jedné indonéské pláži brodila po kotníky v odpadcích. A mezi nimi i spoustou brček. Jako zápaďákovi vám brčko narvou skoro do každého nápoje. A zápaďáci jsou za to rádi, protože srkání brčkem tak nějak k létu patří… Jenže brčka se pak válí všude a víme, jak dlouho se rozkládá plast… No a tak brčka odmítám a tahám si svoje vlastní, nerezové. Věřím, že pro něj časem najdu ještě další využití, než jen srkání nápoje, ale zatím se tak nestalo.

 

Síťové pytlíčky

Síťované pytlíčky jsou naopak věcí, které tahám snad již od své druhé cesty. Mimochodem, jsou to pořád tytéž… Našila jsem si je ze síťoviny, co se dává jako podšívka do sportovních bund a nemohu si je vynachválit. Jejich funkce je jediná: aby byly narvány oblečením, které si s sebou vezu. A proč oblečení nebalím do báglu volně, ale cpu do pytlíků?

  • Oblečení se v pytlíku zmáčkne a zabere mnohem méně místa.
  • Pokud oblečení srolujete, než ho dáte do sáčku, nezmuchlá se.
  • Nepotřebujete vozit igelitky, které se vám pak někde protrhnou a skončí na ne-eko skládce kdesi v třetí zemi, co které se potloukáte.
  • Když si zavedete systém, vždy rychle najdete právě ten kus oblečení, který potřebujete.
  • Při každodenním vybalování a zabalování báglu do něj skládáte jen pytlíčky (na komplet výbavu si vystačím se čtyřmi), tedy mnohem méně položek.
  • Minimalizujete riziko zamazání oblečení, které máte v báglu.

 

Menstruační kalíšek

Jo, váhala jsem, zda to sem psát, ale na cesty (nejen na cesty) je vážně k nezaplacení. Z několika důvodů:

  • Vyhnete se tomu, že vám dojdou hygienické potřeby a vy je v zemi třetího světa neseženete. (Vím, o čem mluvím.)
  • Nemusíte s sebou na toaletu pokoutně pašovat balíček s čistými potřebami.
  • Nebudete řešit nerudovský problém „kam s ním“. Na toaletách ve třetích zemích obvykle chybí odpadkové koše. Což ženy v jejich specifických dnech staví před problém, jak se použité potřeby zbavit.
  • Zaručeně se vám ani po osmihodinovém natřásání v minibusu ze sedmdesátých let na silničce bez asfaltu nestane „nehoda“.
  • O ekologických důvodech ani nemluvě…
TAGS
RELATED POSTS