Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

O krásnější stránce umírání

By on 5.10.2017

Zemřela mi babička. A přijdu si trochu divně, že o tom píšu pro blog. Vždyť většina lidí o umírání a smrti nemluví, často ani neřeknou svému širšímu okolí, že jim někdo zemřel. A já to chci křičet do virtuálního světa? Možná proto, že jsem extravert. Možná proto, že víc jak rok tohoto blogu setřel hranice mého soukromí. Ale daleko spíš proto – tak si to vysvětluji a tak tomu chci věřit – protože si myslím, že…

 

smrt by neměla být tabu.

A v jiných kulturách než té naší západní a vyspělé to tabu není. Třeba v Indonésii téma, kdy komu kdo umřel přijde na přetřes do hodinky poté, co se s vámi jako neznámým člověkem pustí Indonésané do konverzace. A nechápou naše soustrastné pohledy, kterými je po nastolení tohoto tématu obdaříme.

Navíc, když jsem v posledních dnech zmínila, že mi umírá babička, jako by to otevřelo stavidla – tolik lidí prošlo zkušeností péče o umírajícího (byť třeba zprostředkované péče, kdy hlavní pečující byl někdo jiný z rodiny…), ale nikdy by o tom sami nezačali mluvit. Ale když už se téma otevřelo, jako by kolem zavál svěží vzduch, oboustranná úleva, že o tom můžeme mluvit, že nás někdo chápe a nejsme v tom samy.

 

Možná je na čase opět začít o smrti mluvit

Zkusím to tedy. Alespoň o té hezčí stránce umírání. Hezká stránka smrti? Zní to hloupě? Možná. Na druhou stranu, každý jednou zemře a jistě existuje něco, jako dobrá smrt. Ta, kdy umírání netrvá nesnesitelně dlouho. Ta, kdy člověk ještě alespoň trochu zůstane sebou. Ta, která se stane doma a v kruhu blízkých. Ta, před kterou dojde umírající i pozůstalí smíření. Bohužel ne každý může zemřít takto. Ale mojí babičce se toto poštěstilo.

Díky mojí mamince, která se o babičku starala. Deset let jí pomáhala s náročnějším úklidem, dělala jí větší nákupy. Pět let pomáhala babičce zvládat důsledky mizející paměti. Poslední dva roky pomáhala babičce s denními úkony včetně jídla, protože babička se zapomínala i najíst. Poslední měsíce chodila k babičce několikrát denně, pomáhala s hygienou. Poslední týdny pečovala o již ležící babičku se vším, co k tomu patří.

Poslední roky byly pro mojí mamku těžké. Babička uměla být protivná, bylo to náročné a ubíjející. Poslední týdny byly pro mojí mamku krásné. Sama říká, že to byly možná nejkrásnější týdny, které s babičkou prožila za posledních mnoho a mnoho let. Byly to týdny čiré lásky, smiřování, blízkosti a doprovázení na cestě ze života, po níž by nikdo neměl jít sám. Když maminka seděla u babiččiny postele, povídala si s ní, měla na tváři tak krásný úsměv. Tak vyrovnaný a skutečný.

I pro mě byly poslední dny, které jsem v té konečné fázi umírání mohla strávit s babičkou, krásné. Jsem a navždy za ně budu vděčná.

 

Babička sice již jen ležela, nechodila na záchod, pomalu již nedokázala polykat, mluvila s obtížemi a bdělá zůstávala jen pár minut. Občas mojí mamku, svou dceru považovala za svojí maminku. Žila v iluzi, že její tatínek, s kterým měla komplikovaný vztah stále žije a je na ní ošklivý. Žila v domnění, že je ještě válka, v níž vyrůstala… Ale přesto byla víc sama sebou než v posledních měsících. Ve světlých chvilkách mluvila o tom, jak krásný život měla. A občas házela neskutečné vtípky, tak třeba:

 

Babička: „Kéž už skončí válka.“

Já: „Ale babi, válka už skončila. Teď je mír a všichni se máme dobře.“

Babička: „A už není hlad?“

Já: „Ne babi, všeho máme dost. I zmrzliny.“ (Tu babička milovala.)

Babička: „Tak proč tu ta zmrzlina ještě není?!?“ A ukázala si rukou na pusu.

Po zmrzlině se babička mohla utlouct. Měla ji ráda celý život, ale ve svých posledních dnech jí byla přímo posedlá.

 

Mluvit pro babičku bylo obtížné. Ale občas se tak rozpovídala… dost často německy. A to pak šprechtila o sto šest.

Moje mamka německy neumí. Ale snažila se použít alespoň těch pár slov, které pochytila od svých rodičů, nebo ve chvílích, kdy jsem si jako dítě s babičkou a dědou povídala německy.

Babička: „Gutten Tag, meine Liebe…“

Maminka: „Gutten Tag, Mutti… Essen, essen!“

Babička zrovna na připravenou polévku nemá chuť a tak křečovitě zavírá pusu, aby jí mamka nemohla polévku podat. Mamka chce babičce sdělit, že je zlobivá… ale tam už její německá slovní zásoba nesahá: „Du bist…“ říká a přemýšlí, „du bist…, du bist ty, ty, ty“ A s úsměvem a zdviženým ukazováčkem babičku hubuje.

Babička si poklepe prstem na čelo a řekne: „Du bist dum dum.“

 

Ani další krásnou chvíli nikdy nezapomenu. Seděli jsme s babičkou a ona si začala vzpomínat na různé básničky. A tak jsem seděla u babiččiny postele a společně jsme recitovaly. A věřte nebo ne, babička z hlavy vyšvihla celou Polednici. A pak jsme společné zpívaly „O Tanenbaum…“

Babička se dožadovala ještě Goethova Krále duchů. Chtěla jsem jí ho zarecitovat dnes, ale už jsem to nestihla.

 .

Smířit se a poděkovat

Vše proběhlo správně. Babička nám dala čas vše si odžít, smířit se, rozloučit se. Ale nedala nám toho času zase až moc, aby denodenní těžkosti péče o umírajícího smetly vše krásné. Odešla včas. Byla s námi, dokud to mělo smysl. Pro ni i pro nás.

Za to, a za všechno ostatní ti, babičko, děkuji– za krásné dětství, za úžasné pohádky, cos pro mě vymýšlela, za lekce ve zvládání konfliktů, které jsi mi v našich hádkách během mé puberty uštědřila, za psychickou podporu na studiích, nekritické přijetí mého muže, za všechny krásné chvíle, za smiřování se se stářím a později i smrtí.

 

A děkuji své mamince. Jen díky ní, mohlo vše proběhnout správně. Jen díky ní, mohla babička zemřít doma, milovaná a pokojná. Pečovat o umírajícího je jednou z největších věcí, které můžeme svým blízkým dát.

Děkuji maminko, že díky tobě jsme mohli zažít tu krásnější stránku smrti.

TAGS
RELATED POSTS