Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog malé příběhy o velkých věcech

Abdi: …já mám koz…

By on 3.10.2017

Představte si, že na váš pozemek vjedou tři lidé na motorkách. Na pozemku cesty nemáte a tak logicky si to tři motorkáři projíždí mezi vašimi ovocnými stromy, zeleninou… Co byste dělali?

…vyhnali motorkáře

…nadávali jim

…zavolali na motorkáře policii

…slušně vysvětlili, že tam nemají co dělat

…možností je spousta. Ale Indonésan Abdi neudělal nic z výše uvedeného.

 

Ano, vjeli jsme mu do jeho zahrady. K naší cti nutno říct, že jsme o existenci zahrady nevěděli. K ne-cti indonéských farmářů nutno říct, že většina jejich zahrad vypadá jako suché rumiště.

 

Abdi nás na své zahradě přivítal, potřásl rukama a zubil se od ucha k uchu. Radoval se, že jsme první „bule“ (ano, znamená to prostě „bílí“), kteří kdy na jeho zahradu vkročili. Tedy vjeli. Byl celý šťastný a vedl s námi jeden z nejbizarnějších rozhovorů, který začal slovy „…tohle je moje zahrada.“

„A co tu pěstujete?“

„Pěstuju tu kokosy, banány, zeleninu, fazole, trávu pro kozy. A taky kozy.“

„A kolik máte koz?“

„Já mám koz…“ mlčí, hledí do slunce, krčí a natahuje prsty, urputně přemýšlí. Pak se usměje, vítězoslavně se na mě podívá a říká: „Já mám koz…HODNĚ!“

A směje se a plácá mě po rameni.

 

Občas bych chtěla mít tak lehkou hlavu, jako má Abdi.

Krásný den, s lehkou hlavou a radostí i z naprostých hloupostí přeji i vám!

TAGS
RELATED POSTS