Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Přiznání workoholika + 2 tipy, jak workoholikem zůstat a být přitom šťastný a v klidu

By on 19.9.2017

Je asi na čase přiznat, že předsevzetí, se kterým jsem přesně před rokem (září 2016) vrátila z první edunomádí cesty vzalo za své.

Předsevzetím bylo udržet klid mysli, nestresovat se, soustředit se jen na to, co je skutečně důležité, a tak dále a tak dále … prostě žít tak trochu jako Indonésan z kmenové vesnice. Stačilo však pár měsíců, stresíků v práci a toto vzletné předsevzetí se odporoučelo do věčných lovišť.

Psalo se jaro 2017 a já si energeticky sáhla skoro na dno. Pracovala jsem příliš, jela na vlně adrenalinu, nebavilo mě nic kromě práce. A po chvíli ani ta ne. A vkrádaly se takové ty nebezpečné myšlenky, že bych se na všechno nejradši vy…

Předsevzetí o tom, že se stanu zenovým mistrem prostě poměrně rychle odešlo na věčnost, zemřelo, nebo pregnantněji pro ty, co věří, že zemřít může jenom člověk – chcíplo.

Teď, po další cestě a klidu indonéských vesnic (které mě vytrhly z ustresované každodennosti) se mi chce zvolat: předsevzetí je mrtvé, ať žije předsevzetí!

Touha dosáhnout klidu se vrátila, jak už to základní potřeby člověka dělávají.

Workoholická zkušenost mi přinesla několik poučení, díky kterým se mi ulevilo a věřím, že předsevzetí o nestresování se v upgradeované verzi 2.0 bych snad už konečně mohla zvládnout.

.

Zenovým mistrem nikdy nebude nezenový člověk

My lidé jsme povahy různé. Už mnoho let, já nikdy nediagnostikovaný ADHD pošuk, obdivuji ty z lidského pokolení, kteří v sobě mají vrozený klid. Ty, ze kterých přímo vyzařuje pokoj a tryská láskyplná duha, poletují kolem nich motýlci, kolibříci jim pijí z dlaně a okaté srnečky spinkají u nohou. Jenže… já taková nejsem. A určitě i celé řádce z vás je vlastní spíš aktivita a neklid, než pokoj a vyklidněnost. Spousta z vás by se radši se srnečkama honila po lese, než je nechala spinkat u nohou a vidí-li duchu, radši poběží hledat její konec (a poklad), než aby se je v tichu kochal jejími barvami.

Prostě ne každý může být zenový mistr. A i kdyby mohl, svět by byl asi docela nudným místem. To je docela osvobozující, nemyslíte? Prohánět srnečky není o nic horší, než je nechat v pokoji spinkat. V boji proti stresíku nemusíte být chodící relaxační mandalou. Stačí být sám sebou a najít si takovou míru nepokoje, nervů, aktivity a zběsilého pobíhání, která je člověku vlastní. Ale ani o chlup víc!

Na jaře jsem se stresovala i kvůli tomu, že se stresuji 😊 A to bylo svým způsobem to nejhorší. Možná i proto mé předsevzetí vzalo za své. Nyní se snažím dopřát si své ádéháďácké výlevy a chvíle nepokoje, do té míry, do které mě baví. A včas je ukončit.

Neexistuje ideál nebo vzor, kterému by se kdokoli z nás měl přiblížit. Jsme jen my, individuality a naše vlastní cesta. Pro někoho je jí zenové mistrovství, pro jiného závislost na stresu a hormonech, které do mozku vyplavuje. Pro jiné – a nás bude asi většina – je ideálem hledání rovnováhy někde uprostřed.

 .

Střádat ve správných kontech

Určitě jste již slyšeli o teorii citového nebo vztahového konta. Tedy že máme každý svůj účet, do kterého si střádáme své příjemné prožitky, které nám pomáhají překonávat období krizí. Obvykle se říká, že ideální poměr pozitivní zážitků k těm negativním je 5 ku 1.

Ale nemáme jen citová a vztahová konta, ale i konta pracovní, provozní (které saturuje pozivitně třeba jakž takž poklizený byt a to, že děti nemusí chodit už druhý týden ve špinavém oblečení, vyčerpává je naopak situace, kdy děti vyrostou ze všech svých bot, stěhování, nebo třeba období podávání daňového přiznání).

Udržet všechna konta po celý život vysoko v pozitivní hladině je asi úkol pro supermana. Ale možné a reálné je, jak už to tak s konty bývá, s nimi efektivně hospodařit. Ale abychom svá konta opečovávali, musíme vědět, že je vůbec máme…

Přirozená tendence člověka je totiž opačná – řeším problémy v práci? Věnuji se pouze jim. Kašlu na koníčky, na partnera mám méně času, no a fakt, že už třetí den nosím stejné kalhotky také teď nemám čas řešit…. Věřte, vím o čem mluvím 😀 Když na tohle naskočíme, tak kvůi vyprázdněnému pracovnímu kontu klesají úspory i na kontech ostatních. A asi chápete, co se stane, když se vyčerpají všechna, nebo skoro všechna konta…

Proto se teď snažím o opačnou strategii. Jo, mám náročnou práci, která s sebou nese stres (ale baví mě, vo tom žádná…). Ale čím víc práce a stresů mám, tím spíš se snažím věnovat svým zájmům (číst si, kreslit, běhat…), své rodině, svému manželovi (ideálně společně vypadnout do lesů). Prostě čím víc čerpám z konta pracovního, tím spíš se vědomě snažím živit a střádat v kontech jiných. A zatím to funguje, do práce mám stále chuť, mám k ní kritický odstup, umím z ní vypadnout a případný stresík si užít. A když už je stresíku až po krk, mám odkud čerpat.

.

Suma sumárum

Nemám univerzální recept ani na štěstí, ani na klid, ani na spokojenost. To asi nemá nikdo – kdyby měl, byl by to bohatý člověk a my ostatní bychom byli v pohodě, protože bychom mu za jeho recept zaplatili.

Ale třeba někoho z vás, workoholiků, „mladých“ a neklidných („mladé“ radši dávám do uvozovek, spousta workoholiků mladších mého věku by mě už mezi mladé beztak nezařadila 😊 ) uklidní pár postřehů dříve vystresované holky, která si prochází něčím podobným. A momentálně jí svítá naděje, jak z toho ven.

Takže co mě workoholické jaro těsně před vyhořením naučilo – formuluji jako imperativy sama pro sebe, vám si radit netroufám:

  • Nesnaž se být zenovým mistrem, pokud jsi povaha neklidná. Nesplnitelný ideál tě vystresuje ještě víc.
  • Čím více čerpáš z jednoho svého „konta“, tím víc pečuj o konta zbývající.

 

Hm, opět ze mě nevypadlo nic světoborného a asi ani nového a objevného… Ale i kdyby vám tenhle článek přišel úplně blbý, pro mě je fakt, že jsem to sepsala větším závazkem, abych se podle toho chovala ;-P

Když tak na mě dohlédněte, prosím!

.

.

A příště se můžete těšit na 4 protistresové tipy, které jsem okoukala v Indonésii a zatím úspěšně testuji i tady v matičce Praze 😉

TAGS
RELATED POSTS