Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog

15 výhod cestování, které si užijí jen ženy

By on 27.3.2017

My ženy, máme možná občas život těžký – na cestách (o těžkostech ale až příště), ale zároveň se nám na cestách dostává celá řad výhod a benefitů. Takových, které jsou mužům zapovězené. A které by stejně asi ani neocenili.

Moc na ženská témata nehraji. Dokonce by mě možná nějaký ten internetový diskutér nazval i genderovou džihádistkou 🙂 (další módní nálepkou, co je daleko podstatě, ale dobře vypadá na monitoru a znemožňuje jakoukoli další diskusi). Nevěřím příliš na role a archetypy dané pohlavím, věřím na to být sama/sám sebou – pohlaví nepohlaví a očekáváním společnosti navzdory, nebo ku jejich radosti. Jak se to čirou náhodou sejde. Jak je komu libo. Jak nás to čirou náhodou těší.

Ale přesto si nemohu odpustit lehce genderově nekorektní a stereotypní seznam výhod cestování do takzvaně třetích zemí – ryze pro ženy. A neberte mě příliš vážně.

 

Takže jaké výhody máme jakožto ženy – cestovatelky?

 

  1. Jsme-li malé, mezi tamňáky jsme vysokými modelkami.
  1. Přepadne nás někdy pocit, že nutně musíme shodit pár kilo? Mezi mnohými tamňačkami jsme hubené – a tamní chlapi nám to vyčítají, že prý máme přibrat. A to setsakra dobře poslouchá.
  1. Myslíme si, že bychom měly zhubnout víc jak pár kilo? Pak jsme pro tamňáky ideál krásy.
  1. Za hezký úsměv dostaneme kokosák.
  1. Nemusíme se malovat – nedělá to skoro žádná místňačka, proč bychom měly my?!
  1. Většina chlapů se nás bojí…
  1. …pokud se nás bát nebojí, tak by měla. S naší výškovou převahou je hravě přepereme (a to říkám z pozice svých 164 centimetrů).
  1. Poznáme ženskou solidaritu – většina tamních žen je zvědavějších než chlapi a s výkřikem „sestro, sestro“ nás hnedle přijmou mezi sebe.
  1. I když jsme v zemi, kde ženským patří místo pouze u plotny, jako cizinky máme dočasný titul „čestného muže“ – se všemi privilegii jako je popíjení kávy, zevlování a přednostní přísun jídla. A zůstanou nám navíc i privilegia ženy, jako ženská solidarita, kokosáky zdarma a všudypřítomné obdivné pohledy.
  1. Pokud v takové zemi ukážeme, že umíme nějakou ryze mužskou práci – opravit auto, naštípat dříví – buď nastane bod 6 (bojí se nás) nebo dostaneme nabídku k sňatku a návdavkem pár velbloudů nebo buvolů.
  1. Zjišťujeme, že v některých zemích na genderové role naopak kašlou, nebo je mají naruby. Ženy se starají o peníze a obchod, chlapi vaří a zakládají sdružení za rovná práva mužů. Emancipace, mužská síla, uaaa!!!! Tak jakápak biologická předurčenost?!?
  1. Spoustu toho máme na cestě snazší – gentlemanství nevymřelo a samostatně cestující ženě či skupince žen každý rád pomůže. Většinou i když to ani nepotřebujeme a ani nechceme. A pak je potřeba zařídit, aby nastal bod 6 (báli se nás).
  1. Dostáváme dárky na rozloučenou – hlavně od žen na znamení přátelství a odjíždíme ověšené korálky, náramky a šátky.
  1. Vracíme se s obrovským sebevědomím – zvládly jsme cestu. Větší dobrodružství vyžadující větší odvahu než má náš šéf/protivná sousedka/tchýně/učitelka ze základky – dosaďte, koho chcete a kdo vám pije krev.
  1. Na cestovatelské historky se určitě skvěle balí chlapi (to ale nemám potvrzeno – už deset let jsem s jedním, co mě sbalil čirou náhodou na cestě). Dejte vědět, zda to funguje!

 

Tak šťastnou cestu!

TAGS
RELATED POSTS