Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog temná strana cestování

Historky z temné strany: (tropické) království za tampón

By on 22.3.2017

Cestování vypadá, jako něco strašně cool a snadného (většinou je), ale občas se během cest naskytne možnost vidět zemi, lidi i sebe sama z té temné strany. Historky z temné strany cestování – někdy děsivé, někdy anekdotické, hloupé a ponižující, vždycky poučné (tím čím oním způsobem). Když nahlédnete při cestování na temnou stranu, tak dvojnásob platí, že svět vzdělává.

Většinu z těchto příběhů jsem nechtěla vyprávět v přímém čase, kdy se děly. Přišly mi moc vážné, nehezké nebo naopak banální a úplně pitomé (jako ta dnešní). Čas optiku změnil. Je na čase vyprávět.

 

Království za tampón

„Nmáš tmpon?“ Ztepilá Němka se otočila za šepotem. Z urostlé germánské stoosmdesáticentimetrové výšky shlédla dolů na nesměle usmívající se tmavovlásku sahající jí maximálně po ztepilé germánskému poprsí, která na ní před chvílí promluvila angličtinou s podivným slovansko-indonéským přízvukem.

Zakabonila se. Nejistá, zda rozuměla dobře. Potutelný šepot, který se vedle ní ozval připomínal mnohem spíš poptávku prodeje nebo nákupu drog. Ale kdo by dealoval drogy v odletové hale jakartského letiště?!

„Promiň, je to trochu hloupé, ale nemáš nějaké zbylé tampony?“ Takže jsem slyšela dobře, pomyslela si Němka.

„Víš, jaksi jsem si nekoupila dostatečnou zásobu a tady nejdou nikde sehnat. Tak mě napadlo, že některá z odlétajícíh turistek by nějaké mohla mít…a jestli se vracíš do Evropy, tak už je třeba nebudeš potřebovat.“ Řekla jsem a styděla se až za ušima. Jak jen jsem, sakra, já protřelá cestovatelka, sakra, mohla zapomenout tak klíčovou věc, jako tampony?!? Jak jsem mohla tak hluboce klesnout, že na letišti žebrám tampony?!? Sakra! Jsem blbá, no. A ještě k tomu „to“ mám. Tvl, fakt pád na dno. Sakra.

Němka se usmála. Nevím, jestli zafungovala ženská solidarita, evropská solidarita, nebo se jí prostě sželelo nebohé východní postsocialistické sousedky, nebo jestli si říká, že v Česku ani ty tampony nemají… Každopádně už hrabe v batohu a vítězoslavně mi podává dva tampony.

Tak. Ještě mám hoďku a půl čas do odletu mého letadla na Sumatru. Jedeme dál. Á, támhle je další skupinka odlétajících dovolenkářek… po třičtvrtě hodině ponížení chovám jako poklad devět tamponů. Devět tamponů! V Indonésii bohatství k nezaplacení.

Následující dny plné trekování po horách a džungli jsou pokryté. Noci budu muset zvládnout s vložkami indonéské provenience. Prohlížím si indonéské hygienické potřeby (které jsem předtím sehnala také asi až v pátém obchodě) a vzpomínám na svojí maminku. Respektive na její vyprávění, jak za komára před rokem 1989 nebylo skoro nic z hygienických potřeb k sehnání a vložky tyly do dvoucentimetrové tloušťky. Inu, čekají mě retro noci… A retro je teď in, no ne? Uklidňuji sama sebe a ukládám tampony do vnitřní bezpečnostní zapínací kapsy batohu. Nesmím ztratit tento svůj poklad, své milááášky… Ukládám je pečlivě a hlídám, ať se neztratí. Střežím si své tampony a myslím s láskou na Evropu! Joj.

TAGS
RELATED POSTS