Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog seberozvoj na divoko

Vyhodit šunty, nahradit kvalitou. Aneb co si přivézt z cest.

By on 13.3.2017

Za minulý rok jsem si z cest přivezla:

  • odhodlání nehromadit věci
  • a hromadu krásných věcí

Jojo, taková je rozporuplnost lidské existence. A teď se snažím, jak je koneckonců lidské existenci také vlastní, najít v této rozporuplnosti soulad.

 

Zbavovaní se věcí a řehole snahy o skromnost

Při životě s domorodými kmeny i chudými vesničany mi došlo, jak málo je potřeba k životu. Pár kousků oblečení, nástroje denní potřeby a něco málo pro zábavu. A tak jsem po příjezdu domů začala věci rozdávat, vyhazovat, oblažovat a zásobovat charitu. Množství věcí v mé domácnosti se ztenčilo tak o 12 pytlů. A snažím se další nehromadit (na co tolik věcí) a neutrácet (peníze se budou hodit na další cesty). Není to snadné. A díky tomu si víc a víc uvědomuji, pod jakým tlakem na spotřebu jsme a jak je i pro člověka bez televize a tedy i bez reklam těžké odolat.

Čeho jsem se ve svém životě už zbavila:

  • oblečení, co ze mě má dělat sexy slečnu (nejsem už ani slečna a prvoplánové sexy mě neba);
  • oblečení, které stejně nenosím;
  • knih, co už nebudu číst a her, co už nebudu hrát – šly dětem do škol;
  • spešl kosmetiky na každou část těla;
  • mikrovlnky;
  • rychlovarné konvice;
  • toastovače;
  • plastového nádobí;
  • jednoúčelových kuchyňských potřeb;
  • aviváže;
  • a asi i dalších, o kterých ani nevím, že bych měla je mít.

Ale pořád toho mám nějak moc a s jarem musí přijít další čistka.

 

Ale doma se hromadí jiné věci

A při čistkách jsem narazila i na spoustu věcí z cest, které prostě do mé domácnosti patří. Žádné suvenýrové cetky, které nedávají smysl a kouzlo ztratí ihned poté, co se doma vybalí z báglu. Ne, že bych v dřevných dobách svého cestování podobné hovadiny nepřivezla. Ale naštěstí jsem se poučila 🙂 Proto je skvělé dělat chyby.

A najednou zjišťuji, že mám doma spoustu věcí z druhých konců světa, které nahradily věci domácí provenience (dovezené profi importéry z Číny?) a kterých se nechci a možná ani nemůžu zbavit. Jsou to trochu fetiše, ale aspoň funkční.

  • Třeba jsem si už léta v Česku nekoupila kabelku, protože mám dostatek mnohem levnějších, ručně šitých, eko bio organic od indiánek (a dokonce ani nevypadají lesansky a alterňácky).
  • Plastové obracečky nahradily vařečky z citronového, olivového či cedrového dřeva a nebo prostě z bambusu.
  • Předraženou chemickou kosmetiku oleje opět super bio eko a tak dál kdesi cosi z místa jejich původu.

Když utrácím na cestách, dávám si zároveň pozor, abych nakupovala přímo na místě od výrobce a mé peníze zůstaly ne u prostředníka, ale u toho, jehož ruce opracovaly kus dřeva, prošily kůži či utkaly látku.

Takže je to snad ok, ne?

 

No, ještě není, ke skromnosti a života bez množství věcí je ještě dlouhá cesta, ale snad jdu správným směrem.

 

 

A co se tedy vyplácí vozit z cest, aby se to doma neválelo, ale fungovalo?

 

Kabelky a tašky

Kvalitní, ekologické, z kůže z bio chovu, s dlouhou výdrží. A koupě jedné takové kabelky – na naše poměry levné – zajistí živobytí pro celou rodinu tak na dva tři týdny. Tak proč cpát prachy řetězcům za šunty, co stejně nevydrží déle jak dva roky.

 

 

Lodní světla

Když jsme před skoro třemi lety prvně cestovali po Indonésii, smáli jsme se místním, že letadly cestují a papundeklovými krabicemi namísto báglů a kufrů. A když jsme po měsíci odlétali z Jakarty, daly jsme k odbavení co? Jasně, krabici od cigár s těmito světly ze zaocenáské lodi z počátku 20. století, v nichž se původně svítilo petrolejem a my je následně doma předělaly na elektriku. Z toho plyne ponaučení: nesměj se místním, skončíš jako oni.

 

 

Látky a šály

K využití na milion způsobů… A samozřejmě jeden z nej dárků 🙂

 

 

Kosmetiku

Prostě oleje, které nahradí takřka vše. Ale ať nekecám, šampon, zubní pastu a pleťový krém u mě v koupelně také najdete.

 

 

Koření

Prakticky ho v Čechách nemusím kupovat. Stejně se zdejší kvalitou nevyrovná tomu asijskému.

 

 

Bižuterii

Prostě originál. A mám ji ráda, protože mi připomíná cestu.

 

 

Kuchyňské potřeby

Nahradit plasty přírodními materiály byl jeden z nejlepších kroků, co jsem kdy udělala. I z toho lépe chutná. A zbytek obměním po letní cestě.

 

 

Ulekan

Na tření oříšků, chilli, česneku… Nahradí mixér, hmoždíř, prostě všechno. Navíc miluji dotek a povrch toho těžkého, vzácného dřeva.

 

 

Úchylné oblečení

Nasrávačky, barevná kaťata, tradiční oděvy… Na cesty si beru minimum oblečení, potřebné dokoupím na místě. Je to pohodlnější, člověk uspokojí shopaholické manýry a doma má buď:

  • kousek na doma
  • originální kousek
  • oděv na venčení psa a výlety
  • kus oděvu, pro příležitosti, kdy chce vypadat divně 🙂

 

 

Tlouky na rýži

Jojo, to není věc, co by člověk potřeboval, ale může skvěle posloužit. Třeba jako naše obaly na květináče. A kamarád z nich vyrábí krásná stoličky.

 

 

Nábytek

Přijde vám tahle židle úplně obyčejná (tedy po odmyšlení pomalování)? Jo, ona je – je to IKEA. Ale IKEA v Bangkoku! Náš zahraniční největší extrabuřt, nejabsurdnější nákup. Prostě jsme se v jedné bangkokské kavárně zakoukali do těchto židlí. Zjistili, že jsou z IKEI a že v českých pobočkách řetězce nejsou (k ironii všeho se do českého sortimentu dostaly o půl roku později). A tak jsme si celou naší cestu po Laosu a Thajsku dělali legraci, že v Bangkoku zajedeme do IKEI. Nemysleli jsme to vážně. Ale nakonec z přebytku času před odletem jsme tam fakt skončili. A domu letěli, jak jinak, než zase s krabicí.

 

 

 

 

Letos chci dovybavit na cestách kuchyň, zbavit se šuntů a do léta zlikvidovat tak aspoň osm dalších pytlů. Držte mi palce 🙂

 

TAGS
RELATED POSTS