Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Svoboda v práci, svoboda ve škole: co s námi udělá

By on 22.2.2017

Postavit rovnítko mezi práci, zaměstnání či vznosněji řečeno povolání a svobodu, se může zdát jako absurdita, nonsens, kontradikce. Nebo aspoň před dvaceti lety se to tak mohlo zdát. Dnes naštěstí přibývá firem, které tomuto rovnítku dávají váhu. A Scio buduje své rovnítko už mnoho let.

Když svým přátelům (zejména těm ze státního sektoru) říkám, jak se mi pracuje a jaká témata řešíme, závidí, rozplývají se, nebo si ťukají na čelo.

Jo, máme například:

  • Zcela volnou pracovní dobu
  • Spoustu kolegů, kteří jeden druhému nelezou vzhůru jen vzhůru po zádech, ale vzájemně si pomáhají
  • Podíl na rozhodování (o stanovení výše platů, rozdělování odměn, personáliích) velký dle toho, jak se člověk zapojí
  • Volnost v plánování vlastní práci, prostě žádné úkolování
  • Absolutně plochou „ne-hierarchii“ – z hlediska postavení jsme prostě placka, na které jsou drobné hrbolky hlaviček našich patronů, kteří kolektivně firmu řídí
  • Kvantum lidí s jedinečnými zálibami i znalostmi a dovednostmi, kteří jen svou pouhou existencí nenechají nikoho zakrnět
  • Otevřenost a zpětnou vazbu, která nezraní, ale posune člověka dál
  • Spoustu společných aktivit
  • Neomezený přístup ke kávě a čaji i obědům a dortíčkům, protože každou chvíli někdo přinese něco dobrého pro ostatní
  • Velký smysl v práci – koneckonců, vzdělávání je hodnota non plus ultra

Ale má to i svá zdánlivá negativa, která většina lidí ze Scia vnímá jako pozitiva:

  • Každý dělá víc, než musí, protože chce a ještě ho to baví
  • Velký příliv příležitostí způsobuje, že se přetěžujeme a ještě si to užíváme
  • Skvělé vztahy, takže najednou koukáte, že skoro všechno podnikáte s lidmi z firmy
  • Občasný chaos

Všechno vypadá, že je zalité sluncem a vlastně máme hroznou pohodu. Jenže svoboda s sebou nese i velkou odpovědnost. Jasně, to ví skoro každý, řeknete si možná. A každý o tom určitě mluví, méně lidí to žije (podívejte se na internetové diskuse a poptávku, na kterou reagují populisté – není to nic než reakce na odmítání odpovědnosti). No a když si uvědomíte svou odpovědnost, najednou ani nevíte jak se to stalo a začnete být akční a angažovaní. Víc pomáháte druhým, snažíte se změnit, co není úplně dokonalé (a nikdy nic není úplně dokonalé, kdyby bylo, byla by to nuda). A to je fuška. A pak usínáte s vědomím své odpovědnosti (v mém případě to znamená: myslím na Scio), probouzíte se s vědomím odpovědnosti (myslím na Scio). A ještě je vám v tom dobře. A vlastně je to krásné, jen velice těžké.

 

A co z toho plyne? Co z toho plyne třeba pro vzdělávání?

Pro mě jedna velká věc. Naše ScioŠkoly, které otvíráme, mají jako jednu z hlavních hodnot svobodu. A samozřejmě s ní spojenou odpovědnost. Když ale je svoboda pořádná nálož pro mě – třicátnici na vrcholu sil a už s jistou zkušeností – jaká darda je to teprve pro děti?!?

A ony svou svobodu a odpovědnost zvládají skvěle. Jeden ze zástupců ředitele mi povídal, jaký vyslechl rozhovor dětí:

Chlapec: „Když já nevím, někdy mi přijde, že mě tady ta škola nic nenaučí.“

Holčička: „Jestli tohle říkáš, tak jsi tuhle školu vůbec nepochopil! Nemá tě nic učit, to ty se má učit. Naučíš se tu, co budeš chtít, ale je to tvoje povinnost, ne školy. Škola ti to jenom umožní!“

 

A tak si říkám, že to spojení svobody a odpovědnosti chápou někdy děti lépe, než my dospělí.

A je to pro ně těžké. Ale když se to naučí, tak třeba v budoucnu vytvoří více takových „Scií“, kde člověk pracuje, protože chce a baví ho to. Aktivně se o vše zajímá, protože ví, že jeho firma (svět?) bude takový, jakým ho bude tvořit. Ve Scio je nás 60 – každý můžeme udělat o jednu šedesátinu firmu lepší – a spustit řetězovou reakci, příklady táhnou, no ne? V Česku je nás přes deset milionů, můžeme ho dělat o desetimiliontinu lepší. A spustit ten řetěz.

 

 

Jo a mimochodem, pokud vás víc zajímají ScioŠkoly, koukněte SEM.

A pokud se nebojíte ani své svobody, ani odpovědnosti a chtěli byste s námi pracovat, hledáme nové kolegy:

TAGS
RELATED POSTS