Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divopraxe pohádky

O kobylce a chlapci: indonéská pohádka

By on 15.2.2017

Před mnoha a mnoha lety, v malé vísce uprostřed indonéských hor a pralesů, na břehu velké řeky, žil moudrý a laskavý náčelník. Jeho dům byl vždy otevřený všem lidem z vesnice. V domě náčelníka bylo vždy živo. Lidé přicházeli popít kávu, popovídat si, nebo poprosit moudrého náčelníka o radu a pomoc. A děti zase milovali hrát si v náčelníkových zahradách. Snad nejčastějším návštěvníkem zahrad a sadů náčelníka byl malý Egi.

Stále veselý chlapec, který ve vesnici žil se svou matkou. Egiho tatínek zemřel již před mnoha lety. Egi a jeho maminka žili v malém domku na břehu řeky, kde nebylo příliš místa na hraní. A protože byla Egiho maminka na všechno sama, bylo na Egim, aby jí pomáhal. Chodil často k řece lovit ryby, do lesa sbírat ovoce, jedlé listy a kořínky. Jednou, když se vracel z lesa s košem plným bobulí a kořínků, všiml si čehosi barevného v keři u cesty. Odložil koš a vlezl do křoví. Objevil tam velikou kobylku hrající jasnými barvami. Opatrně ji zvedl, odtrhl jí listy, na nichž si pochutnávala a opatrně ji odnesl domů.

Maminka měla radost z plodů a kořínků, které Egi donesl a Egi se zase těšil ze své kobylky.

Další den, jakmile Egi pomohl mamince v kuchyni a nakrmil kuřata, vzal kobylku a vydal se do náčelníkových zahrad, aby se s ní pochlubil svým kamarádům. Hráli si spolu a pozorovali kobylku až do večerních hodin. Egi úplně zapomněl na čas. Najednou byla tma a on se začal bát, aby se maminka nezlobila, že jde tak pozdě. Vzal nohy na ramena a utíkal domů. V samém shonu ale zapomněl kobylku na zápraží náčelníkova domu. A tam ji náčelník našel. Věděl, jak Egimu na housence záleží, tak ji opatrně vzal domů s tím, že ji Egimu do dalšího dne pohlídá.

Hned z rána Egi pospíchal k náčelníkovi, aby našel svou kobylku. Nenašel ale kobylku, jen náčelníka s hlavou v dlaních. „Egi, prosím, nezlob se na mě. Našel jsem včera tvojí kobylku a chtěl jsem ti jí pohlídat, ale stala se hrozná věc. Jeden z mých kohoutů, ten největší a nejsilnější, ji sezobl.“

Egi na náčelníka koukal a pomalu se mu hrnuly do očí slzy. Náčelníka bylo Egiho líto a tak povídá, „vím, že je to moje chyba a chci ti ztrátu vynahradit. Víš co, vem si toho kohouta, snad trochu nahradí tvou kobylku.“

Egi popadl kohouta do náruče, poděkoval a běžel za svojí maminkou, aby se s kohoutem pochlubil.

Další den se vydal i s kohoutem zpět do náčelníkových zahrad, aby jej předvedl svým kamarádům. Egi běhal s kamarády a běhat po zahradách nechal i kohouta. Jenže v zahradách stloukali náčelníkovi pomocníci rýži ve velkých dřevěných vyřezávaných tloucích podobných malým loďkám s třemi dírami, v nichž se dřevěnými klacky stloukala rýže. Tlučení vydávalo strašlivé rány, až se kohout polekal a utekl do lesů, kde ho nikdo nikdy nenašel. Náčelník byl z toho celý špatný, opatrně šel za Egim a řekl, co se stalo. Egi koukal s otevřenou pusou a myslel si, že asi je tím největším smolařem na světě. „Víš co, Egi, vezmi si tlouk na rýži, co odehnal tvého kohouta.“ „Děkuji,“ odpověděl Egi, „ale já ho neunesu. Mohu si pro něj přijít zítra a vzít si na pomoc maminku?“ „Ale jistě, položíme ho támhle pod strom s těmi obrovskými plodu durianu, ať se neplete u mě před domem,“ řekl náčelník.

Druhý den si Egi i s maminkou přišli pro tlouk na rýži. Ale nenašel ten krásný výstavní vyřezávaný tlouk, jaký tam včera odložil, ale jen hromadu kusů a třísek, které z něj zbyly. A uprostřed rozbitého tlouku trůnily tři spadené plody durianu, z nichž každý měl alespoň deset kilo.

„Ach Egi, to je mi líto.“ Tvářil se sklíčeně náčelník. „Ale víš co? Tvůj tlouk rozbily plody mého durianu, tak si všechny co na stromě zbyly vezmi. Budete mít s maminkou co jíst po mnoho měsíců.“ „Děkujeme moc,“ klanila se před náčelníkem Egiho maminka, „to nám opravdu moc pomůže, občas nemáme co jíst a durian je tak zdravý a dobrý! Můžeme přijít zítra, donést si žebřík a nasbírat první plody durianu?“

Další den, kolem oběda se vydal Egi s maminkou a žebříkem pro durian. Ještě nebyli ani na dohled náčelníkova domu, ale slyšeli veselé dívčí hlasy a smích. Když přišli na zahradu, zjistili, čí hlasy to jsou. Pod durianovníkem seděla náčelníkova dcera a horda jejích kamarádek. A všechny hodovaly na durianu, až se jim bříška nadouvala a na stromě skoro žádné plody nezbyly.

Egi i jeho maminka koukali střídavě na dívky, na durianovník a na sebe. Stáli beze slova a koukali tak aspoň čtvrt hodiny. Když tu se objevil náčelník. A také koukal s otevřenou pusou. Pak si zavolal svou dceru a něco jí říkal. Nenadával, nehněval se, jen povídal, koukal na dceru a na Egiho. A náčelníkova dcera se jen usmívala a kývala.

A pak přišel náčelník k Egimu a jeho mamince a říká: „Egi, když tvou kobylku snědl můj kohout, dostal jsi kouhouta. Když kohouta odehnali moji pomocníci tlučením rýže, dostal jsi tlouk narýži. Když tlouk rozbily plody mého durianovníku, dostal jsi jeho úrodu. A je tedy jasné, že když má dcera snědla tvé duriany, musíš dostal mou dceru. Jinak by to nebylo spravedlivé. Chtěl bys, až oba budete dostatečně staří, abyste se stali manželi?“

A protože náčelníkova dcera nebyla jen nenasytná žroutka durianů, ale také moc milá, chytrá a kamarádská dívka, se kterou si Egi rád hrával, tak souhlasil.

***

A jak si ujednali, tak se také stalo, když se Egi stal mužem a náčelníkova dcerka ženou. Vzali se a byli spolu šťastní. A až přišel čas, když se starý náčelník odebral na odpočinek, převzal po něm náčelnictví mladý Egi. A stejně jako otec jeho milované ženy, i Egi se stal brzy oblíbeným a respektovaným pro svou moudrost, vlídnost a spravedlnost.

Dům náčelníka Egiho byl nadále plný hostů a přátel a jeho zahrady se hemžily hrajícími si dětmi.

TAGS
RELATED POSTS