Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog seberozvoj na divoko

Rok 2016, rok mezi vlkem a kozou

By on 31.12.2016

Silvestra s manželem neslavíme už roky. Vždy maximálně vyjedeme na výlet či běžky a doma, zcela unavení, vytuhneme už před půlnocí. Letos to bude stejné, akorát že nevytuhneme doma, ale v hliněné budce v pouštním městě na jihu Maroka.

Konec roku vlastně nic neznamená, není to osudová chvíle jako narození dítěte, získání vysněné práce nebo výpoveď v mizerné práci, první setkání s životním partnerem…. Ale protože i já jsem produkt své kultury, nějak se mi na mysl krade potřeba s tím minulým rokem bilancovat. No, nebudu se tomu bránit, podlehnu kulturnímu tlaku ze své země v zemi, kde konec roku nikoho netrápí.

Takže jaký byl rok 2016 edunomáda, osobně Adély? Co vzal a dal?

 

Drzost a stvoření edunomáda, mezi vlkem a kozou

Rok 2016 byl pro mě rokem edunomádím – zrealizovala jsem to, po čem jsem toužila posledních pár let. Spojila svou práci vášeň pro vzdělávání a cestování. Byl to trochu drzý počin vynucený okolnostmi. Nechtěla jsem se vzdát práce ve Scio, kterou miluji a zároveň jsem chtěla odjet a žít jinak a jinde. Tak jsem prostě zaměstnavateli navrhla, že se stanu edunomádem – budu blogovat a cestovat a zároveň pracovat. A po pilování projektu to vyšlo. A tak jsem tu, jako edunomád a jako člověk ze Scio, co pomáhá se zakládáním nových škol. Vlk se nažral, koza zůstala celá. Vlk je spokojený a koze přibyly nové zkušenosti a schopnosti. Je fajn být zároveň vlkem i kozou 🙂

 

Nelpění na materiálních věcech

Žila jsem ve vesnici bez elektřiny, našla si přátele mezi animisty, křesťany i muslimy, trávila večery s lidmi trpícími malárií a hrála si s dětmi, jejichž jedinou hračkou byl míček smotaný z odpadků a autíčko z barelu. A vůbec nic jim nechybělo. Měly lásku rodiny a celé vesnice a svobodu hrát si a zkoumat, odpovědnost za své povinnosti, které plnily s láskou. Tyhle děti mi ukázaly, co jsem tušila už dávno. Na materiálních věcech nezáleží, důležité je mít koho milovat a být užitečný.

 

Drobné zázraky ve ScioŠkolách

Mám to štěstí, že mi má práce dává smysl. To považuji za jedno z velkých životních vítězství. Dělat něco smysluplného a užitečného pro druhé. Jsem součást týmu, co zakládá nové školy. A když vidím děti, jak se pomalu přestávají bát do školy chodit, začínají formulovat své názory a jsou každým dnem zvídavější, vím, že děláme velkou věc. Skoro každý den na školách jsme svědky zázraků, zbavování se strachu, objevování a vzkvétání svobodných dětí, které tak často překvapí, když mluví o své odpovědnosti za svět, touze pomáhat, životním prostředí… Tyhle drobné zázraky možná hřejí víc než poslední paprsky zapadajícího slunce někde nad indickým oceánem.

 

Pevné vztahy s mými milovanými

Ty mi dává každý rok, nebo přesněji – můj milovaný manžel, skvělá mamka, celá široká rodina a přátelé. Naprosto všední okamžiky vzájemné blízkosti, porozumění, povídání, hraní a výletování s blízkými i pejskem, bývají těmi nejhezčími. Ne nadarmo mi manžel na cestách (nebo doma, když je on na cestách) chybí nejvíce při čištění zubů. Když jsme spolu, každý den jdeme čistit spolu, je to banální rituál, ale krásný. A tak by šlo pokračovat donekonečna. Takže těm všem díky.

 

Rozhodnutí mít děti (a cestovat s nimi)

No, a je to venku. Většinu dospělého života jsem váhala – mít či nemít, matkou být či nebýt? A letos, snad pod vlivem edunomáda, dětí ze zapadlých kmenových vesnic, svého manžela (který je vždy rozumnější, odpovědnější a zralejší než já) jsem se rozhodla tuto výzvu přijmout. Nevím ještě kdy, ale vím, že někdy ano. A to je u kozy (nebo vlka? – viz výše) jako já fakt velká věc.

 

 

A většina těchto věcí se povedla i díky vám všem – co mě čtete, podporujete, co jste tu se mnou. Nebudu se v tom dál pateticky patlat.

Prostě díky vám všem a ať i vám další rok přinese jen to dobré.

TAGS
RELATED POSTS