Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje

Maroko: první dojmy z přívětivé země muslimského světa

By on 31.12.2016

První tři dny v Maroku plynou překvapivě hladce. Možná proto, že všichni pešci (používáte také slovo pešek jako zdrobnělinu slůvka pech?) byly vybrány v Česku. Promeškaný online check-in, trable s půjčením auta, protivní úředníci… Tak se s námi rozloučila Evropa a Afrika nás přivítala s lehkostí a atmosférou „nic není problém“.

A ani změna klimatu nebyla radikální. Z české zamračené a pošmourné zimy jsme přejeli do zimy slunečné, africké, ale stejně mrazivé. Už jsme se prošli po sněhu a každou noc velebíme svou prozíravost a péřové spacáky.

A jaké jsou první dojmy?

 

Maroko je přívětivou tváří arabského, resp. muslimského světa

Ten rozdíl zaznamenáte už na letišti. Zatímco při celní kontrole ve Spojených arabských emirátech se na vás mračí jako bubáci a v Íránu vidíte po zuby ozbrojené celníky na každém kroku, v Maroku se ozbrojené složky usmívají. Inu, k Evropě mají blízko a Evropané rozplývající se nad krásami jejich krajiny, která pro místní skýtá hlavně drsný život v náročných podmínkách, jsou pro Maročany jedním z hlavních zdrojů příjmu.

A úsměvy pokračují i mimo celnice, usmívají se a mávají policajti u silnic (mimochodem, takovou koncentraci hlídek jsem nikde jinde neviděla), kamioňáci, se kterými se vyhýbáte na úzkých silničkách a ve vesnicích na vás nemávají jen děti, ale i dospělí. Chlapi v dlouhých djelabách, ženské pod šátky, ušmudlané děti a očichat si vás přijde i nejedna ovce. Lidé ale, na rozdíl od ovcí, jen mávají, fyzicky si radši drží odstup.

 

Oranžová je barva naše

Ve všech průvodcích po Maroku si můžete číst o pestrobarevné krajině, kde barvy přechází jedna v druhou. A je to pravda. Pokud se tedy barevné spektrum omezí na oranžovou, tisíce odstínů oranžové, hnědou a okrovou. Vsadila bych se, že ani ženské odbornice na módu přísně rozlišující lososovou, cihlovou, mandarinkovou a pomerančovou oranžovou nemají dostatečnou slovní zásobu pro všechny zdejší odstíny. Zdejší barevnost naštěstí zachraňuje blankytně modré nebe.

Je to fascinující. A děsivé. Každý cíp země je tak jiný a tak stejný jako ostatní. A ve stejných barevných tónech se nesou i zdejší vesnice uplácané z hlíny a pestrostí nehýří ani oděv místních. Barevnost odpovídá planetě, z níž pochází Luke Skywalker z hvězdných válek. Pro milovníky sci-fi ráj, pro milovníky české přívětivé krajiny pustina.

 

Rozpory v každé minutě

A stejně jako je zdejší krajina nádherná i děsivá, příjemná i nehostinná a jako jsou místní lidé milí a přívětiví a zároveň si drží odstup, prožíváme v jedné polovině dne další paradox. Je zima a vedro zároveň. Sluníčko hřeje a vzduch je mrazivý. Pokud byste byli kverulanti, můžete v jedné vteřině nadávat, jaké je vedro a jak je vám zima. Teplotní paradox zažehná až západ slunce. Pak už je jen zima. Naštěstí horký mátový čaj, který je výborný a zároveň hnusně přeslazený, najdete na každém kroku a zimu tak zažehnáte.

 

Takže suma sumárum: Maroko je krásná země, snadná na cestování, bezpečná a plná milých lidí, kteří nejsou zbytečně vlezlí (tedy pokud nežebrají o cigaretu nebo nechtějí prodávat hašiš). Maroko nabízí estetiku zcela odlišnou od většiny jiných zemí a už teď vím, že musím začít studovat názvy odstínů oranžové.

TAGS
RELATED POSTS