Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog divopraxe edunomád putuje travel hack

Jezte a bydlete na cestách zadarmo! Je to překvapivě snadné.

By on 2.10.2016

Cestovat a moc neutratit. Jíst a bydlet zadarmo. To je sen nejednoho cestovatele. A dá ale poměrně snadno zrealizovat. Na druhou stranu – úplně zadarmo to stejně není. Zaplatíte minimálně ztrátou soukromí. A pak je také vhodné dát nějaký ten dárek…

Ale stejně se to vyplatí. A v neposlední – vlastně v té úplně nejprvnější řadě – poznáte, jak lidé reálně žijí, pochopíte, že svět je plný dobrých lidí a třeba se někteří z nich stanou vašimi skutečnými přáteli.

Má zkušenost je taková, že žití s místními je nakonec oboustranně výhodné. Vy poznáte skutečný život v dané zemi a ušetříte za neosobní hotely. A vaši hostitelé získají zážitek, na který dlouho vzpomínají a chlubí se s ním přátelům. Navíc vždy svým hostitelům jako poděkování dávám dárky (peníze obvykle nechtějí přijmout) – osvědčilo se mi rozdávat funkční trika a ponožky, prací prášky, kávu a základní léky.

Jak jsem na to šla já a jaké způsoby se mi osvědčily?

 

Punkové způsoby

 

Ulovte svého učitele

Ve většině asijských zemích je úroveň angličtiny bídná. A to i v případě učitelů angličtiny. V odlehlých vesnicích poznáte učitele snadno – je to jediný člověk, který umí aspoň pár anglických slov. A když ho najdete, máte z poloviny vyhráno. Stačí nabídnout pomoc s výukou a říct, že ale nemáte kde spát… Žádný strach, ubytování vám pravděpodobně nabídne sám.

Nebo vlezte do školy, na školní dvůr a začněte si hrát s dětmi. Mějte připravenou nějakou snadnou hru, kterou hrají děti všech kultur – panáka, slepou bábu, honěnou, skákání gumy… Při tom se z nich snažte dolovat těch pár anglických slovíček, co znají. A za chvíli přiběhne nějaký nadšený učitel. Pravděpodobně to bude učitel angličtiny, ostatní učitelé se budou stydět a hihňat opodál… A pak zas postupujte jako v prvním případě.

 

Dlouho se vometejte kolem místních a lačně koukejte

Většina lidí z Asie a v Indonésii to platí obzvlášť, je velice družná a pohostinná. Často stačí sednout si naproti domu, který se vám líbí a po chvíli někdo vyleze. A dá se s vámi do řeči. A teď máte dvě možnosti. Konverzovat tak dlouho, až se zeptá, zda jste už jedl a kde bydlíte – to jsou oblíbené otázky a padnou tak do deseti minut. Pak stačí říct, že máte hlad a nevíte, kde spát…protokol jim velí pozvat vás. Na to ale potřebujete umět jazyk.

Pokud moc místní jazyk neumíte, nebo místní nemluví anglicky, probojujte se dovnitř jejich domu. Použijte fintu se špinavýma rukama nebo potřebou čurat. Jakmile jste uvnitř, musí vám nabídnout něco k jídlu.

Ještě snažší je to na východě Indonésie. Od ostrova Flores dál. V tamních vesnicích platí, že když přijdete na zápraží domu a pozdravíte, MUSÍ vám nabídnout kafe. A když už s nimi popíjíte, nabídnou i jídlo.

 

Vetřete se na svatbu či pohřeb

Jakmile uvidíte nějakou ceremonii, přijďte blíž, zírejte a usmívejte se. Po čase vám vždy někdo ukáže, ať jdete dál. A když už jste tam, jídlo a pití přijde za vámi samo… Pokud chcete přespat, tančete, zpívejte s nimi karaoke tak dlouho, až se společnost začne rozcházet. On vás někdo s sebou vezme.

 

Já ubohý nemám kam jít

Lze použít jen tam, kde NENÍ hotel a kde NENÍ restaurace. Když si jste jistí, že tam žádné takové zařízení není, zeptejte se místních, kde je hotel nebo restaurace. Minimálně na třetí pokus se vám kromě odpovědi, že tam žádný hotel a restaurace není, dostane pozvání k někomu domů.

 

Pomáhejte

Vidíte někoho pracovat na rýžovém poli? Na kávové plantáži? Uklízet před domem? Jděte za ním, pozdravte, usmívejte se jak měsíček a začněte pomáhat a dělat to samé. Chvíli budou zírat, pak se vám budou smát, ale když tyhle fáze překonáte, objeví se po chvíli někdo s kávou a jídlem. A vydržíte-li s pomocí až do večera, nocleh máte jistý 🙂

 

Prostě si řekněte

Nejjednodušší a zároveň nejtěžší způsob. Pro mě to bylo docela nekomfortní, cítila jsem se drze a oprskle. Ale také to funguje. Prostě se dejte s lidmi do řeči, a když budou sympatičtí, řekněte si o nocleh či jídlo.

 

 

Oficiální způsoby

 

Couchsurfing

Tady asi není co dodat. Funguje i v Asii – ale bacha, občas tam inzerují i oficiální penziony. Couchsurfing má ale ještě jednu výhodu – sami můžete být hostiteli a nakazit se tak asijskou pohostinností. U nás dost dobře nejde sebrat někoho na ulici a pohostit, zvlášť ve městě. Ale díky couchsurfing, pokud zrovna nejste ve světě vy, může svět přijít za vámi.

 

Portály zprostředkující dobrovolnickou práci

Existuje řada webových portálů pro dobrovolníky, které zprostředkovávají výměnu vaší dobrovolnické práce za ubytování a stravu. Registrace na těchto portálem je ale placená, cena za rok je cca 20 – 30 dolarů. Např.: Help Stay nebo Work away.

 

Existují i placené (jakože vy platíte, ne že oni platí vám 🙂 ) dobrovolnické stáže, ale to už je skoro jak zájezd s cestovkou, tak o nich psát nebudu. Je snadné si je vygooglit.

 

Najděte si zajímavý projekt

Pokud chcete do určité oblasti, googlete. Najděte si zajímavou školu, organickou farmu, záchranou stanici pro zvířata, nebo cokoli z oboru, který znáte a umíte… Napište jim a zeptejte se na spolupráci.

 

***

 

A buďte připraveni, že pozvání může přijít, i když pro to nic neděláte. Neciťte se hloupě a jako vyžírkové, prostě chytněte příležitost za pačesy. Je to nejlepší způsob, jak poznat zemi, po které cestujete. Osobně jsem byla v Indonésii před dvěma lety. Normálně cestovala místní hromadnou dopravou, jedla v restauracích pro místní…ale pořád byla turista. A Indonésie byla pro mě úplně jinou zemí než teď, když jsem žila s místními – a to v tom dobrém i špatném.

 

Tak co, není to tak složité, ne? Chce to jen být trochu drzý a překonat to, co u nás doma považujeme za nevhodné či trapné. Ale takové je to v naší kultuře, v jiných naopak vaši oprsklost ocení.

TAGS
RELATED POSTS