Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divopraxe pohádky

Pohádka: Jak vzniklo jezero Toba

By on 26.8.2016

Žil byl jeden sirotek jménem Sibuatan Toba, který, když dospěl, rozhodl se usadit v hlubokém údolí a živit se farmařením a rybařením. Byl zvyklý žít sám a tak samotný zůstával, i když už měl čas na ženění a založení rodiny.

Jednoho večera chytal ryby v řece. Vůbec se mu nedařilo. Až najednou se prut zachvěl a nějaká ryba zabrala. Sibuatan rybu vytáhl a byl velice překvapen. Podobnou rybu ještě v životě neviděl! Hrála všemi barvami duchy a byla velice krásná a ladná. Odnesl si ji domů a smutně jí říká: „Nic naplat, jsi sice krásná, ale já nemám co jíst, tak musím sníst tebe.“ A v tu chvíli ryba promluvila a úpěnlivě žádala Sibuatana, ať ji nezabíjí, ať jí dopřeje alespoň ještě noc života a dá ji do kádě s vodou před domem. Sibuatanovi se krásné mluvící ryby zželelo a dal ji do kádě, jak žádala.

Ráno Sibuatan vstal a šel se podívat na rybu. Jaké bylo jeho překvapení, když místo ryby v kádi uviděl na kádi sedět krásnou ženu! Měla dlouhé vlasy, ladné ruce a hluboké oči jako tůně. „Sibuatane Tobo, vděčím ti za svůj život,“ řekla žena, „bolí mě ale vidět, jak jsi celý život sám. Dovol mi se ti odvděčit za svůj život tím, že tě budu po celý život doprovázet jako tvá společnice.“ „Ty bys byla ochotná se za mě prvdat?“ „Ano,“ odpověděla žena, „vidím, že jsi dobrý muž. Ale mám jednu podmínku. Nikdy až do své smrti nesmíš nikomu povědět, odkud jsem přišla, jaký je můj původ. Slibuješ?“ „Slibuji,“ odpověděl bez váhání šťastný Sibuatan.

A tak se tedy vzali, měli se moc rádi a po čase se jim narodil syn, kterého pojmenovali Samosir, ale říkali mu prostě Sam. Sam byl krásný po matce a hodný po otci. Vyrostl z něj pěkný, hbitý a chytrý chlapec. Sam ze všeho nejvíce miloval plavání a potápění v řece pro říční perly. Často se řekou proháněl s rybami a poskakoval kolem se žábami, ale také plnil své povinnosti v domácnosti. Mezi dětmi z údolí byl oblíbený, protože nikdy nezkazil žádnou legraci a naučil všechny místní děti plavat, i když žádné z nich se mu v plaveckém umění rovnat nemohlo.

Jednoho dne požádala maminka Sama, aby donesl otci na pole, kde otec pracoval, oběd. Sam se s radostí chopil rýže zabalené v banánových listech a vydal se na cestu za otcem.

Cestou ale potkal své kamarády, kteří skákali ze stromu do řeky a volali na Sama, ať se k nim přidá. Sama vysvětloval, že nese tatínkovi oběd, ale nakonec neodolal. Ani kamarádům, ani řece.

Nakonec na pole za tatínkem musel utíkat, přes kameny a kořeny, do svahů i po blátě, ale stejně přišel pozdě. Otci už kručelo v břiše a byl hróóózně naštvaný. Jen co Sama uviděl, začal mu nadávat: „Ty jsi vážně k ničemu. Furt samá řeka, samé hry, furt bys jenom plaval nebo lovil perly. Farma a hlína ti nic neříkají! A já abych tady trpěl hlady!“ Sam se cítil provinile a moc se omlouval. Ale otce to neupokojilo: „Jsi budižkničemu! Ale co bych taky čekal, když jsi syn RYBY!“

Sam se otočil na patě, pustil balíček s rýží a utíkal domů. Tam vše pověděl své mamince. „Vážně to otec řekl?“, zeptala se, zatím ještě klidně. „Ano,“ odpověděl Sam, „je to pravda?“ Maminka jen přikývla, a řekla Samovi: „Láska k řece a tvé plavecké umění jsou součástí tvé přirozenosti. Takový jsi, takový ses narodil a musíš následovat své předurčení. Mým předurčením bylo věřit tvému otci, ten mě ale zradil.“ Pak popadla Sama za ruku a vedla ho pryč z domu.

„Same, utíkej až nahoru na tenhle nejvyšší kopec,“ prosila matka Sama. „Jestli tam nepůjdeš, stane se něco hrozného. A neboj, já jdu hned za tebou!“

A tak šli. Když byli skoro na vrcholku, nebe zčernalo a začal se z něj valit strašlivý déšť. Pršelo a blýskalo se po mnoho dní a nocí, až se celé údolí kolem kopce zaplnilo vodou. A voda všechno spláchla. Samův dům, otcovu farmu i samotného otce, který předtím marně litoval, že porušil slib své ženě. Maminka objímala Sama a hřála ho vlastním tělem ve studeném dešti. Když obloha opět zmodrala, všude kolem kopce, na kterém byl Sam s maminkou, bylo jen obrovské jezero.

Maminka políbila Sama a řekla: „Teď už jsi v bezpečí. Jsi velký a šikovný chlapec, jistě se zvládneš o sebe postarat sám. Jdi a žij šťastný život. Já už šťastná být nemohu, když jsem ztratila lásku a věrnost tvého otce.“ Naposledy zamávala svému synovi a skočila do vod jezera. Ještě jednou vyskočila nad hladinu a v letu se proměnila zpět v krásnou rybu.

Později lidé pojmenovali jezero jménem Toba na památku utonulého otce a ostrov, který se z vod jezera zvedá, dostal jméno Samosir. Stejné jako nosil Sam, syn ryby.

 

***

 

Legenda o vzniku jezera Toba umožňuje celou řadu výkladů. Jaký si vyberete vy? Že sliby se nemají porušovat? Že děti mají poslouchat své rodiče? Nebo naopak, že děti potřebují prostor ke hře? Že by měly následovat své talenty a zájmy?

Osobně volím právě poslední dva možné výklady, protože jsem přesvědčena, že každý máme své silné stránky, které když následujeme, můžeme žít šťastný a užitečný život. A je skvělé pomoci dětem, aby je samy objevily…

 

***

 

Mimochodem, na téma objevování svých silných stránek nabízíme zážitkové kurzy pro děti ScioCamp Jak využít své silné stránky. Více můžete zjistit ZDE.

 

logoSCIO

TAGS
RELATED POSTS