Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog divožáci divožáci světa edunomád putuje život s kmeny

Hračky dětí Abui: jsou to hračky vzdělávačky, protože si je vyrábí děti samy :-) A tak se učí.

By on 30.7.2016

Nemohu říct, že by zdejší lidé byli chudí (když tedy zapomenu na veškeré evropské standardy, což je zde nezbytné). Mají co jíst a svým způsobem mají vše, co potřebují – protože toho nepotřebují moc. Rozhodně ale nejsou bohatí. A rozhodně nemají dost peněz ve smyslu bankovek indonéských rupií.

Jídlo, většinu domácích potřeb apod. si buď vypěstují a vyrobí, nebo smění s jinými vesnicemi. V každé vesnici se cDSC_0593totiž pěstuje více méně jiný druh řemesel i plodin. Ale protože nemají mnoho peněz, za které by nakupovali v obchodech a ty peníze, co mají, utratí za školné ve školách svých dětí a nezbytné věci denní potřeby, nezbývá příliš mnoho prostředků na hračky a sportovní pomůcky pro děti.

A tak si hračky vyrábí děti samy.

 

Nejoblíbenějšími hračkami zde jsou, stejně jako asi ve všech rozvojových zemích, pneumatiky od motorek, která lze prohánět po vsi klackem, kolečka na dlouhé tyči, se kterými lze drandit a zanechávat v prachu stopy, rozpůlené barely, do kterých lze skládat kamení a prach a tahat je za sebou na provázku, případně kus kůry kokosové palmy, na kterém lze jezdit jako na bobech, protože je takřka nezničitelná.

cDSC_0569Ale děti si umí vyrobit i poněkud sofistikovanější hračky. Trakaře z bambusu, auta z pet flašky a bambusu, badmintonové košíčky z vyjezené kukuřice a slepičích pírek, rakety z bambusu a ratanu, káči a joja ze dřeva…

Děti mají neomezený přístup k nástrojům, které se v jejich kultuře používají. Takže když se tříleté dítě chopí nože, nikdo je neokřikuje. V šesti letech používají zručně mačetu, samozřejmě bez přímého dohledu a vedení dospělých. Měly totiž dosud dost času, aby okoukaly od dospělých a starších dětí, jak se s noži, mačetami i ohněm zachází. Zároveň však je vždy poblíž někdo, kdo po očku dává pozor a kdo v případě potřeby zasáhne a pomůže.

 

Zdejším dětem nikdo zábavu neplánuje. Svůj čas spontánně dělí mezi učení se nápodobou dospělých, volnou hru a výrobu věcí, které ke hře potřebují. Když si vyrábí hračku, nebo zkoumají, jsou prostě ve flow – nevidí, neslyší a jsou zcela pohlceny vlastní činností. Nebojí se, protože pokřik „nelez tam, spadneš! Nech ten nůž, řízneš se!“ tady nikdo nevysloví. Děti jsou sebevědomé, věří vlastním schopnostem a to ze tří důvodů:

  • Nikdo jejich schopnosti nezpochybňuje, tj. nestraší je, že spadnou. A takdítě samo sebe nepodceňuje.
  • Nikdo jim nepomáhá, aby zvládaly víc, než na co jsou zralé. Třeba když chce dítě vylézt na strom, ale jeho pohyby jsou ještě nekoordinované a je příliš malé, nikdo ho tam nevysadí. A díky tomu moc dobře každé dítě ví, čeho je schopno a čeho ne. A tak dítě samo sebe nepřeceňuje.
  • Vidí, co dokážou děti třebas jen o chlup starší a je jich jasné, že jednou to dokážou také. Stačí to zkoušet. A tak děti vědí, jak velký potenciál mají.

Prostě děti se tu rozvíjí dle zásad, které popisují progresivní pedagogické směry. Vždy svou činností cílí do zóny nejbližšího rozvoje (zkouší stále náročnější výzvy, ale jen takové, které mohou zvládnout), spolupracují ve věkově heterogenní skupině (mladší se učí od starších, starší přebírají odpovědnost), mohou se věnovat tomu, k čemu je táhne vnitřní motivace a co je momentálně jejich vývojovým úkolem, dospělí je neorganizují, ale zároveň jsou vždy po ruce a mohou poskytnout příklad, oporu i lásku.

A jasně, naše děti asi v pěti letech nebudou sekat mačetou bambus, ale obecné zásady toho, jak se děti spontánně učí a vybírají si svou činnost, jsou inspirativní pro jakoukoli kulturu.

 

***

 

Koneckonců některé z uvedených zásad stojí i v základech práce s dětmi ve ScioŠkolách, které s kolegy ze Scio zřizujeme. Více se můžete dočíst ZDE.

 

logo_scioskola

TAGS
RELATED POSTS