Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divožáci inovativní školy

Co mají inovativní školy v Austrálii společné

By on 5.7.2016

Každá z navštívených škol, byla absolutně odlišná od předešlých. Přesto je několik rysů, které mají všechny společné.

Ačkoli se nejednalo o svobodné školy v silném slova smyslu (ve srovnání se Sudbury či Summerhillem), společné znaky všech těchto škol se alespoň zčásti překrývaly s optimálními  podmínkami pro vzdělávání, jak je u tradičních kultur nalezl a pro naši kulturu popsal Peter Grey:

  • Společnost očekává, že děti nesou zodpovědnost za své vzdělávání.
  • Děti mají neomezenou svobodu si hrát, zkoumat a sledovat svoje vlastní zájmy.
  • Mají možnost hrát si s nástroji, které se používají v jejich kultuře.
  • Mají otevřené dveře k různým dospělým, kteří mají zájem dětem pomoci a neodsuzují je.
  • Děti jsou ve věkově smíšené skupině od nejmladších až po adolescenty.
  • Komunita stojí na pevných morálních a demokratických základech.

(z pražské přednášky Petera Greye, 15. 4. 2016)

Celkově lze shrnout, že bez ohledu na to, jak moc se školy drží státem daného kurikula a bez ohledu na míru svobody dětí, činí je výjimečnými jejich atmosféra. Děti a dospělí jsou tu partnery, kteří společně sdílí prostor školy a nesou za ně odpovědnost. K dětem je přistupováno jako těm, kdo je sám zodpovědný za učení, respektují se jejich zájmy, potřeby i individuální tempo. Navíc kolem školy funguje soudržná komunita rodičů, přátel, bývalých absolventů… učitelé jsou něco jako rodinní lékaři – znají prostředí a kontext, ze kterého děti pochází a mezi školou i rodinou funguje velká důvěra. Když se tedy vyskytne jakýkoli problém, má dítě kolem sebe soudržnou skupinu lidí, která ho jím provede.

Každá ze škol také pracuje s prostředím a prostorem tak, aby skýtala prostor pro společné setkávání, studování a objevování, hraní, ale i pro soukromí, pokud to děti potřebují. Školy jsoucné pomůcek, zákoutí, dílen…prostě všude je co dělat, děti tu mohou být spolu i samy.

Hlavní znaky těchto škol, které jsou přátelské k dítěti a vytváří prostředí stimulující učení, sedají shrnout v sedmi bodech:

  • Dětem se dostává důvěry a odpovědnosti o pověstný chlup větší, než aktuálně zvládají: děti mají na starost vlastní učení i spoustu záležitostí z chodu školy (úklid, rozhodování, nastavování pravidel); ony přichází s iniciativou a dospělí pomohou, teprve když si děti o pomoc řeknou. Cítí tak větší odpovědnost za své vzdělání i za prostředí, ve kterém probíhá. Škola není vytvořena pro děti, ale jsou to děti, kdo ji aktivně vytváří!
  • Děti mají spoustu času nedělat nic, nebo si jen hrát: a právě v tomto čase, se toho naučí nejvíc a přichází s nejzajímavějšími nápady. Podobně, jako když ve firmách dalo vedení zaměstnancům volný prostor přicházet s vlastními projekty – i tehdy často vznikly ty nejlepší a nejziskovější projekty!
  • Děti mají neomezený přístup k pomůckám, zdrojům a nástrojům: neexistují zde kabinety či zamčené třinácté komnaty. Dětem jsou volně přístupné všechny pomůcky, informační zdroje, nástroje a hry. Kdykoli je něco zajímá (a to je skoro pořád), mohou si to samy zjistit a vyzkoušet. Rozvíjí tak svou studijní autonomii a jsou motivovanější.
  • Dospělí jsou tu pro děti, ale nesnaží se je za každou cenu zabavit: dospělí pomáhají, až když si děti řeknou. Vědí, že pokud mají být děti samostatné, musí nejprve dostat svobodu a odpovědnost. Aby děti uměli plánovat a řídit svůj čas, musí k tomu mít prostor. Zároveň jsou učitelské týmy velice pestré a děti mají na koho se obrátit, ať už chtějí pomoci s učení, tvořením, zašpásovat si, vylít si srdéčko nebo vyzkoušet nové dobrodružství.
  • Děti se učí ve věkově smíšených skupinách: mladší se učí od starších a starší přejímají zodpovědnost za mladší. Mají tak víc prostoru sdílet svou jedinečnou životní zkušenost, která je u každého dítěte jiná a kterou se bez ohledu na věk mohou obohatit. Navíc věkově smíšené skupiny kopírují skutečnou strukturu společnosti, na rozdíl od věkově homogenních tříd, které jsou nepřirozené. Vždyť v jaké jiné skupině, než školní třídě se setkáváte pouze se svými vrstevníky?
  • Respektuje se individualita, ctí komunita a děti jsou vyrovnané, protože dospělí jsou v pohodě: bez ohledu na věk, každé dítě má jiné zájmy a jiné znalosti (většinu toho, co zná, se naučí mimo školu). Děti jsou motivovanější, když mohou sledovat své zájmy a také způsob, kterým se jim učí nejlépe. Nepanuje tu mýtus, že všechny děti musí ve stejném věku umět totéž! Navíc děti se ve škole samy cítí dobře, protože úkolem dospělých je vytvářet prostředí, které jim to umožní. A k tomu je nutné i to, aby samy dospělí byli šťastní, mohli se realizovata minimalizovali stres.

Každému témat budu věnovat samostatný článek, protože jinak by tenhle jeden byl moc dlouhý J Navíc u každého z rysů prostředí přátelského k učení a rozvoji dětí chci uvést několik tipů, jak je lze relativně bezbolestně (aspoň částečně) uvést do praxe prakticky jakékoli školy, pokud k tomu ovšem nechybí vůle.

 

A jak to děláme my ve ScioŠkole, můžete zjistit ZDE.

 

logo_scioskola

TAGS
RELATED POSTS