Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divožáci inovativní školy

Fitzroy Community School, část 1.: Jako doma, srdcem školy je kuchyně a velký stůl

By on 20.6.2016

Kolem osmé ráno procházím po melbournské Brunswick street v bohémské čtvrti Fitzroy a mezi rodinnými viktoriánskými domečky, které nápadně připomínají domky pro panenky, se snažím najít Fitzroy Community School. Když zahlédnu už asi pátý pár dospělý + dítě, jak zachází do jednoho z domků, rozhodnu se pro bližší ohledání. A trefa! Před domem stojí nenápadná, vyřezávaná cedulka hlásající „Fitzroy Community School“. Vcházím dovnitř a mám pocit, že jsem vlezla někomu domů.

fitzroy_budovaÚzké vyřezávané schodiště pokrývá huňatý koberec a nic nenasvědčuje tomu, že jsem ve škole. Možná pár dětských obrázků na zdech, ale ty by stejně tak mohly patřit ratolestem rodiny, která by tento starosvětský domek obývala.

Po chvíli z útrob domu, zdobených vyřezávanými stromy umělecky vyvedeným schodištěm, vyjede na koloběžce zrzavý klučina. Pozdraví mě, ale jinak mě-cizího člověka očividně neřeší. Jako by se sem každou chvíli někdo trousil (což se nakonec ukáže jako pravdivé). Honem ho odchytávám a žádám, ať mě zavede za Faye, zakladatelkou školy, nebo za někým z učitelů. Vede mě do bludiště chodbiček, přes zadní dvorek, až do prostorné kuchyně s ústředním velikým stolem z masivu a komfortní pohovkou.

Tam už mě čeká usměvavá Faye. Dáma tak kolem sedmdesáti, s obrovským elánem, která před čtyřiceti lety spolu s manželem tuto školu zakládala.

Kuchyně – srdce školy

Kuchyně, ve které jsme, je samotným srdcem školy. Sem se sbíhají děti i učitelé, aby si zobli něco dobrého, uvařili čaj, poklábosili a prostě se potkali. Stůl je plný jídla, které ve volných chvilkách připravují děti i učitelé. Nikdo nikomu neříká, co má dělat, všichni postupují podle vlastního uvážení (obědy i svačiny si tu připravují společně přesně tímto způsobem).

fitzroy_stulMístnost se rychle začíná plnit lidmi. Je těžké odlišit, kdo je učitel a kdo rodič. I rodiče se tu kdykoli během dne mohou stavit na kus řeči. Hovořím s Faye a dalšími, všichni jsou vytržení, že je tu někdo z opačné strany zeměkoule. Vyptávají se na naše ScioŠkoly a porovnávají je s tou svou.

Přestože má tato pobočka Fitzroy Community School okolo 80 žáků (dalších 40 studuje v jiném domě), tak se všichni chovají velice důvěrně a fungují opravdu jako komunita, až vytváří zdání hodně velké rodiny.

Běh školního dne

Den začíná školním shromážděním, kde děti před blížícími se prázdninami shrnují své plány, co by od prázdnin chtěly. Asi nejhezčí přání vyslovuje Jessie, která by chtěla „každý den udělat něco, aby byl svět lepší, nebo aby někomu udělala radost“.

Po školním shromáždění se zase všichni rychle seběhnou v kuchyni. Stejně jako se kuchyně rychle zaplní, rychle se i vyprazdňuje. Děti se rozchází na různé, ehm, jak to nazvat – předměty? Ony to ale předměty tak úplně nejsou. Respektive předmětu se nejvíc blíží angličtina a dále v rozvrzích figurují položky jako hádanky a rébusy, filosofie, hry, drama a tanec, umění, čínština (kdy děti z čínských rodin učí ostatní, co mají zájem svou mateřštinu) nebo třeba volno.  Rozvrhy jsou na Fitzroy tak odlišné, že jim budu věnovat samostatný článek (přesto existují a časová struktura dne je tu dost pevná).

Během dne vystřídám různé aktivity dětí, včetně volna, které mohou děti trávit všude, ale nejradši ho tráví na dvorku. Fitzroy Community School se rozhodně neřadí mezi svobodné školy. Děti tu nerozhodují o tom, co se učí – rozhodují vlastně jen o tempu, v němž se učí a částečně ve způsobech, jak se učí. Předností Fitzroy Community School je hravost, neuvěřitelně bezpečná atmosféra a pocit, že jste doma. Všichni jsou tu velká rodiny, jsou otevření a sdílí spolu své sny a vize.

Domácká atmosféra a důvěra především

Atmosféra ve Fitzroy je intimní, domácká. A to i přesto, že se tu během dne vystřídá mnoho tváří. Velká část učitelů tu pracuje jen na částečné úvazky a vedle školy mají i jinou práci. S dětmi se věnují tomu, v čem jsou skutečně silní. Za každým z dospělých chodí děti také s jiným typem otázek. Někomu si jdou vylít srdéčko, s jiným laškovat, s dalším řešit otázky života, vesmíru a vůbec a za dalším se chodí radit s praktickými problémy nebo třeba s technikou.

Jestli něčím děti z Fitzroy vynikají, tak jsou to komunikační dovednosti a umění pojmenovat jádro věci, kritické myšlení a schopností mít svůj názor. Také soudržností a silným důrazem na mezilidské vztahy mezi blízkými i cizími lidmi. Dále pak důvěrou a spontaneitou. Důvěra a spontaneita jsou koneckonců spojité nádoby. Je těžké být spontánní, když se musíte bát, co na to druzí apod.

Struktura a preciznost nebrání velkým snům

fitzroy_artNa závěr se jdu podívat do podkrovní místnosti, kde děti (jen ty, které chtějí), představují ostatním knihu, kterou četly. A každou prezentaci zakončuje zpětná vazba od ostatních.

Austrálie si i v běžném životě libuje v nenásilných systémech a pravidlech, o kterých nikdo nemluví, nikde nejsou napsaná, ale všichni se jimi řídí. Stejně tak i prezentující děti. Každé vystoupení má svou dramaturgii od vstupu do místnosti, až po finální zpětnou vazbu od ostatních. Na mě je té struktury možná až moc. Na druhou stranu, když jsem se na to ptala dětí, tak říkali, že jim to dává jistotu a pomáhá překonat stud z veřejného vystoupení a umožňuje jim experimentovat s obsahem toho, co říkají.

Děti se ve svém povídání snaží popsat nejen děj (jak to známe z českých čtenářských deníků), ale i vystihnout hlavní myšlenku a co si z knihy odnáší. Silně na mě zapůsobil asi dvanáctiletý Blake, který svou prezentaci zakončil slovy: „…nejcennější na dětském přátelství je, že si můžeme věřit. Mluvíme stejným jazykem a jen vyslovená fantasie je pro nás realitou. Nejdůležitější pro mě je, abych si tuto důvěru udržel celý život a nebál se pro své přátele i své sny a cíle riskovat.“

No, co víc si koneckonců do života přát?

***

Pokud na vás tento report působil nestrukturovaně a zdál se vám příliš zaměřený na atmosféru, tak máte pravdu. Atmosféra zakládá výjimečnost Fitzroy Community School, stejně jako kombinace jasné struktury a řádu se spontánním chaosem. Jak již jsem zmínila, osobně mi přišla výuka až příliš strukturovaná a zaměřená poněkud jednostranně na komunikační a sociální dovednosti.

O konkrétních aspektech výuky napíšu více příště.

 

 

Více informací o Fitzroy Community School naleznete ZDE.

A kdyby vás zajímalo, co a jak děláme ve ScioŠkolách, tak se můžete podívat SEM.

logo_scioskola

TAGS
RELATED POSTS