VIEW POST

View more
blog edunomád doma je edunomád putuje

Poprvé na cestě 60+: proč a jak se peče cesta do Barmy

By on 13.12.2017

Edunomádění v lednu 2018 putování bude krapet odlišné. A přinese řadu poprvé. Nejen pro mě, ale hlavně pro mojí mamku, která bude poprvé na (velké) cestě ve svých 60+. Aby mě nesprdla, že jí dělám starší, tak musím poctivě uvést, že za pluskem stojí jen drobné měsíce.

 
Jak se to celé…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Dělám to, co neumím: i o tom je Edunomád. A je to tak dobře

By on 11.12.2017

Lehla jsem si do své africké chýše, odehnala komáry a vydechla. Měla jsem hlad a prolétlo mi hlavou: Adél, co tu vlastně děláš?!?

A odpověď byla jasná:

To, co mě baví! To, čím rostu! To, co ze mě dělá aspoň trochu lepšího člověka!

A to, co neumím!

 
Silnostránkový přístup vocamcaď pocamcaď
Poslední odpověď mě…


VIEW POST

View more
blog malé příběhy o velkých věcech

Robinson z buše: Neuvěřitelný život dřevorubce, který sází stromy

By on 5.12.2017

Stojí před průčelím domu pomalovaném obrazy stromů, včel a ženy. Ženy, která je propletena se stromy a stromy jsou propleteny s ní. Usmívá se a ukazuje na průčelí, které je výrazem toho, čemu zasvětil svůj život. Jedné ženě. Stovkám stromů. Tisícům včel.
„Protože lidé by bez stromů nemohli žít. A…


VIEW POST

View more
blog malé příběhy o velkých věcech seberozvoj na divoko

Štěstí po africku

By on 28.11.2017

Už ani nevím, kde to vzniklo. Před pár lety jsme si s několika přáteli vytvořili takový drobný dobrý zvyk. Tedy dobrý pro nás. Pro naše „oběti“ spíše zlozvyk.

Neptáme se „jak se máš?“ ale „jsi šťastný?“

Zatímco na „jak se máš?“ máme snad všichni vytvořené automatické univerzální odpovědi jako „dobrý“, „jde to…“,…


VIEW POST

View more
blog divožáci divožáci světa edunomád putuje

Jsi jako dítě! Říkají mi Afričané, když si hraji s dětmi

By on 22.11.2017

Hop a skok, vyskočit, přitáhnout se na větev, přehodit nohu a už jsem na stromě. Obklopená dobrou desítkou zimbabwských dětí…

 

Kolem mě se prohání trojice vesnických dítek po čtyřech, štěká, hraje si na psy. Pokrčím rameny, zakleknu a štěkám s nimi…

 

A po obědě není nic lepšího, než si s partou dětí začutat…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

My bezvýznamní: o miliardách životů roztroušených po planetě Zemi

By on 18.11.2017

Alespoň jednou za každou cestu, mě přepadne takoví divný pocit, který asi dějiny vtiskly bílému muži. V mém případě bílé ženě. Nebo lépe řečeno Evropance, která má falešný pocit, že je v centru dění. Je to jen pošimrání vzadu v hlavě, nic racionálního. Ale někde to tam je… Vlastně ten pocit…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje

Menstruace v Africe není žádná legrace

By on 16.11.2017

…a potrápí vás velice!

Dneska tak trochu o těch holčičích věcech. Ale žádný strach, článek je vhodný i pro muže! 😀

 

Jako zkušená cestovatelka jsem na své africké výpravě již byla připravena i na „své dny“. Z tampónů jsem přešla na kalíšek v naději, že odpadne:

zběsilé shánění hygienických potřeb po všech čertech,…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Čtu si zprávy z Česka a nestíhám se divit – tak nenávistní opravdu jsme?

By on 14.11.2017

Po pár dnech jsem se dostála k jakž takž pořádnému připojení k internetu a s chutí se pouštím do čtení zpráv. Chuť brzy přejde… Co se to jen doma děje?

Výhrůžky smrtí dětem z teplické školy.
Napadení programátora původem ze západní Afriky v tramvaji.
Urážky kvůli fotce humanitárního pracovníka s africkou dívkou v náručí.
Výroky poslanců…


VIEW POST

View more
blog divožáci divožáci světa edunomád putuje

Být součástí komunity! První a poslední přikázání ve výchově ndebelských dětí

By on 14.11.2017

Když se procházím vesnicí, popelí se mezi domy spousta dětí. Čtyři tu žijí stále, jiné přichází ze sousedních vesnic. V mé vesnici žijí tři chlapci: Mikey (3 roky), Wuwu (9 let), Nawuto (12 let) a šestiletá dívenka Michel. Jedno mají tyto děti společné, tedy krom toho, že je jejich kůže…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Zažít skutečný hlad – africká i moje realita

By on 13.11.2017

Afrika a hlad. Mezi tyto dvě slova si spousta lidí prostě klade rovnítko. Ale zda je toto rovnítko pouhým klišé nebo platnou skutečností, mi poslední dny bylo jedno – protože hladovění se stalo mou denní realitou.

 
Jím a hladovím
Na stůl, tedy vlastně na písečnou zem – protože v „mé“ vesnici se…

Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1